San Junipero (S03E04)

Výrazně jiná epizoda, která jako by se do Black Mirror zatoulala omylem z The Twilight Zone. Což samozřejmě není špatně, zvlášť když jde o natolik dobrý i emocionálně silný díl a když důstojný nástupce Soumračné zóny aktuálně již pěkně dlouho žádný není, ale přeci jen mezi ostatní stylem, zaměřením a ostatně i sdělením nezapadá. Nerad bych, aby se z Black Mirror časem stala pouze platforma pro uvádění "jakýchkoli povídek" (ne že by to byl případ přímo této epizody). Přesto podmanivý mix melancholie a optimismu s tak akorát přesně trefeným znepokojivým chuťovým ocáskem v závěru. Jedinou chybou je výstavba, která je od počátku trochu moc okatě průhledná. Každopádně zřejmě není náhoda, že to natočil zrovna Harris, autor epizody Be Right Back, která na téma smrti a odcházení nahlížela pohled zpola vypité sklenice zatímco zde spíše zpola plné. (06.11.2016)

San Junipero viac stavia na emóciách, ako na prešpekulovanosti svojho fikčného sveta. A sú to emócie možno najsilnejšie za celú dobu seriálu. Inak okrem relatívne pozitívneho pohľadu na technologický vývoj mi táto časť nepripadala ako iným divákom vybočujúca z nastaveného trendu Black mirror. No nechcem vyrývať, ale tvorcom sa podarilo pretaviť osemdesiatkovú atmošku na obrazovku možno ešte výstižnejšie, ako sa tak stalo v Stranger things. (20.11.2016)

Antiteze Matrixu, která dává před nepříjemnou realitou přednost zjednodušující iluzi. Ponechme stranou možnost zneužitelnosti podobného zařízení, psychologické problémy z toho vzniklé (dvě oddělené identity v jediné mysli nebudou nikdy dělat dobrotu) a nakonec ponechme stranou i možnou rezignaci na řešení veškerých reálných problémů tohoto světa (protože k čemu řešit problémy, když se stačí připojit). Možná jsem v některých věcech staromódní, ale život by se měl milovat takový jaký je. V tom dobrém i v tom zlém. Stáří má na světě své nezastupitelné místo, podobně jako slabost a smrt. I bolest může mít svoji důstojnost, pokud se jí člověk postaví čelem a neuteče. (04.02.2017)

Pro mě jeden z nejúžasnějších příběhů celého seroše! A navíc ta hudba! Zatímco v osmdesátkách u nás frčely přitroublý Sandry a Modrý Tanky, tady zazní průřez skvostů, na které se tehdy pařilo v UK či v US, doporučuju full soundtrack: Living in a Box, Salt-N-Pepa, Palmer, Simple Minds, Janet Jackson, Eric B. and Rakim, Alexander O´ Neal a jeho strhující Fake, INXS, luxusní pecka C´est La Vie od Nevila nebo kultovní Pump Up The Volume od MARRS, nejzásadnější hip hopové klasiky od Run DMC a Public Enemy, nechyběj FGTH, T.T. D´Arby, Yello, funkovej megahit Word Up od Cameo, dnes už zapomenutá lahůdka Lean On Me od Club Nouveau, ale ani topovky od Madonny, Whitney či Depeche Mode. Prostě parádní hudební společnost z doby, kdy ještě pop (nejen) nebyla taková sračka! (26.06.2023)

Ze začátku jsem byla neskutečně zvědavá, co přijde a čekala úplnou pecku. Bohužel ta se nedostavila a já od půlky začala být dost zklamaná. Po zhlédnutí epizody jsem to vůbec nechápala, až pak mi to později všechno došlo. Nápad je to skvělý a herecky to nebylo špatné, jenom jsem se při sledování většinou nudila a chtěla aby byl konec. (07.04.2021)