Černé muzeum (S04E06)

Tento díl je vyvrcholením toho, proč celá 4. série je naprosto špatně a v rámci konceptu "Black Mirror" už nemá co říct. Neřeším "vykrádačky" z předchozích sérií, neřeším přesun seriálu "z Británie do Hollywoodu", i ta třetí americká série se mi líbila, ačkoli je mi bližší britský styl. Ale pokusím se vyjádřit, v čem spatřuju hlavní problém: první dvě série zcela a ta třetí zčásti byly postavené na tom, že skrze osobní příběhy nastavují zrcadlo společnosti, problematizují jinak obecně pozitivně přijímané změny, které přinášejí nové technologické možnosti. Čtvrtá série původní záměr svým způsobem obrací na hlavu: ta naopak skrze jakýsi dosažený technologický pokrok v blízké budoucnosti líčí příběhy různých úchylů, podivínů, nebo jen jedinců, kteří technologickou vymoženost zneužili či zašli moc daleko... Příběhy se dějí na půdě technologicky pokročilejšího světa, jehož "zdravá podstata", na rozdíl od předchozích tří sérií, již není zpochybňována. V tomto posledním díle se hlavní hrdince stala životní křivda ne kvůli zvrhlému světu, ale kvůli zvrhlému jedinci, který ovšem už beztak byl společností za své činy odsouzen a jen přežívá v krachujícím muzeu.... Za horizontem onoho muzea a zavřené benzínky se zřejmě nachází svět, který není nijak špatný. horší než ten dnešní, vlastně podle tvůrců zřejmě naopak, protože onen "bílý zvrhlík", který prováděl komerční neetické experimenty a nakonec pro popularitu svého muzea "zotročil Černocha", je druhými ostrakizován a vytěsněm na okraj. Pomsta, která je na něm vykonána, je navíc zcela "konvenční", jakou si lze představit v každé době a v téměř každém westernu,pouze tu jsou "jiné" prostředky, absolutně se tu neproblematizují okolnosti "zločinu a trestu" jako v s02e02 - White Bear. Netvrdím, že tahle podoba Black Mirror si nemůže najít své fanoušky, kterým se líbí vyprávění takových příběhů, mně osobně už ale tohle nic neříká. (17.02.2018)

Podobně jako u Arkangel jsem zde cítil, že scenáristé se inspirovali hlavně sami sebou - v prvé řadě opět nejlepším dílem White Christmas, poté pár nápadů z dalších dílů, zejména Playtest. Ačkoli jsem místy cítil drobnou kostrbatost, ve výsledku do sebe vše zapadlo krásně a děsivně. Takže opět jeden z nejpůsobivějších dílů, na který jistě budete myslet i následující večery po projekci. 9/10 (11.06.2019)

Neporovnateľný diel s predchádzajúcim. Pre mňa zatiaľ najlepšie ukončenie série (alebo aspoň porovnateľné s epizódou Hated in the Nation). Skvelo prepracované 3 príbehy ponúknuté v tejto epizóde a konečne nejaké prelínanie s ostatnými časťami seriálu (vzhľadom na názov dielu som v to tak trochu veril a dúfal som v to). Parádny a opäť nečakaný koniec. Zostáva mi znova len tlieskať tvorcom. (17.06.2019)

Mně by vlastně stačilo, kdyby celá epizoda stála na Rolově vyprávění o exponátech, tři povídky provázané linkou s muzeem, klidně bez závěrečné pointy. Protože ty tři příběhy jsou takové minihorůrky, takové hororové povídky, úplně si dokážu představit literární verzi, kapitolky vždy oddělené dialogem vypravěče/kurátora a návštěvníka, který napjatě, trochu šokován, poslouchá a doptává se. A pak by mi úplně stačilo, kdyby po posledním příběhu návštěvník, v tomto případě návštěvnice, poděkovala za exkurzi, a se smíšenými pocity za sebou zavřela dveře muzea, nasedla do auta a odjela. A Rolo by si pak mohl ještě znovu se zalíbením obejít své oblíbené exponáty, prohodit pár slov, a zhasnout. Takhle by mi to stačilo a byla bych spokojená. Jenže tvůrci to zamýšleli jinak, úplný konec s matkou Nish už na mě působí moc překombinovaně, ale vlastně mi to tolik nevadí. Myslím, že i tak je to solidní epizoda s dobrými nápady a hororovou atmosférou. (27.01.2019)

Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví. (07.03.2018)