Černé muzeum (S04E06)

Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví. (07.03.2018)

Mně by vlastně stačilo, kdyby celá epizoda stála na Rolově vyprávění o exponátech, tři povídky provázané linkou s muzeem, klidně bez závěrečné pointy. Protože ty tři příběhy jsou takové minihorůrky, takové hororové povídky, úplně si dokážu představit literární verzi, kapitolky vždy oddělené dialogem vypravěče/kurátora a návštěvníka, který napjatě, trochu šokován, poslouchá a doptává se. A pak by mi úplně stačilo, kdyby po posledním příběhu návštěvník, v tomto případě návštěvnice, poděkovala za exkurzi, a se smíšenými pocity za sebou zavřela dveře muzea, nasedla do auta a odjela. A Rolo by si pak mohl ještě znovu se zalíbením obejít své oblíbené exponáty, prohodit pár slov, a zhasnout. Takhle by mi to stačilo a byla bych spokojená. Jenže tvůrci to zamýšleli jinak, úplný konec s matkou Nish už na mě působí moc překombinovaně, ale vlastně mi to tolik nevadí. Myslím, že i tak je to solidní epizoda s dobrými nápady a hororovou atmosférou. (27.01.2019)

Malá antologie uvnitř antologie, která vypráví tři povídky a jednu rámující, o titulním muzeu kriminologických artefaktů a některých jeho exponátech. Slušnou epizodu trošku sráží jen pár až příliš těžkých sci-fi/fantasy prvků, které se do konceptu Black Mirror příliš nehodí. Od relativně (hodně relativně) uvěřitelných hi-tech čipů, virtuálních realit či počítačových simulací osobností se totiž posouváme až k fantasy a plnohodnotnému přesunu vědomí. I když ani to není v seriálu poprvé. (29.09.2023)

Sakra tahle epizoda byla fakt prdel, ty příběhy, hlavně ten první samozřejmě, byly prostě skvěle vymyšlený. Doktor, co je závislej na bolesti, nebo manželka v hlavě? Těžko říct, co je horší. :D Jak už se ale epizoda blížila ke konci, postupně se z toho začalo stávat klasický klišé. Prostě majitel vzal vraha, udělal si z něj hračku na přitáhnutí zákazníků ve svým muzejním sklípku, ale vrah po sobě samozřejmě zanechal rodinu, která se kvůli tomu strašně nasere a klasicky chce pomstu. Co mě ale nasralo je ten happy ending sakra! Dcera vraha prostě zabije cápka z muzea a odjede dom, no tak kvůli takovýmu klišoidnímu závěru mě to velmi nasralo. Hodnocení: 7/10 (11.10.2019)

Podobně jako u Arkangel jsem zde cítil, že scenáristé se inspirovali hlavně sami sebou - v prvé řadě opět nejlepším dílem White Christmas, poté pár nápadů z dalších dílů, zejména Playtest. Ačkoli jsem místy cítil drobnou kostrbatost, ve výsledku do sebe vše zapadlo krásně a děsivně. Takže opět jeden z nejpůsobivějších dílů, na který jistě budete myslet i následující večery po projekci. 9/10 (11.06.2019)