Černé zrcadlo

Idea seriálu je to skvělá, ukázat svět ve kterém některé z futuristických možností budoucnosti jsou přehnané do absurdního extrému a použít to jako společenskou kritiku dneška, kde už zárodky těch problémů bují. Ale to je jen svět, jen nápad, a na na něm musí pro dobrý seriál stát silné příběhy s dobře napsanými postavami - a ty tu nejsou ani omylem. A to pak ani ten svět ve kterém žijí není příliš zajímavý. (30.05.2020)

Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance. (04.01.2017)

Musím se přiznat, že čím dál tím víc, co jsem se prokousával záživnými sériemi tohoto originálního televizního seriálu z britské produkce, tak šla postupně kvalita sérií značně dolů a u páté série mně chvílemi dokonce přepadávala až černočerná tma ve které jsem byl nucen ochutnávat všemožně barevné dorty někdy až zalité nechutně teplou polevou, která i když zchladla, tak mi po strávení zůstala nechutná pachuť v puse. A nebylo to z toho, že by ty příběhy nebyly kvalitní, ale bylo to z toho, že ta buzoidní propaganda zakrytá všemi barvami mírových sil tohoto světa mi pěkně zkazila kvalitní zábavu za málo peněz. Všechny epizody byly s vědecko-fantastickým podtextem, které se odehrávají v přítomnosti nebo v nedaleké budoucnosti a musím přiznat, že skoro všechny ty příběhy měly něco do sebe a bystřejší diváci se dokonce mohli poučit o určitých nebezpečích, které by se eventuelně mohli v budoucnosti stát. I když by se mohlo zdát, že příběhy na sebe nějak nenavazovaly, tak si zajisté všímavější publikum všimlo, že jisté náznaky propojení zde byly, ať už v narážkách na minulé či budoucí díly či ve vystavěných věcech nebo logech, které jsme mohli také vidět v jiných dílech. Kvalita dílů byla kolísavá a hodně záleželo na tom, jak komu sedne ten daný herec či herečka, protože někteřé prototypy těchto umělců se prostě do této budoucí reálné či nereálné fantasmagorie podle mně nehodí a totéž by se dalo říct o některých špatně vybraných filmových lokacích, kde se proháníme po britských vidlákovech, kde to vypadalo jako ze sedmdesátých let minulého století i když děj se odehrával kdesi v budoucnosti. To už záleží na úhlu pohledu, kdo si jak čeho všímá a jestli je takovej hnidopich jako já, kterej ve všem hledá nějaký ty mouchy. Celkově tento televizní počin doporučuji a to zejména z důvodu originality a také z důvodu ponaučení se a vyvarování se z eventuelních budoucích chyb ke které se naše technologicky zfanatizovaná civilizace přechyluje a to vše díky všem různým chytrým hračičkám, díky kterým budoucí generace hloupne, aniž by o tom věděla. A ještě musím dodat, že kdyby nebylo těch barevnejch a teplejch žvástů, na který heterosexuální bělouš jako jsem já není vůbec zvědavý a poslední dobou jsem na ně dost alergický a které mně vůbec nezajímají, tak bych možná dal i známku největší. Ale bohužel, petržel, díky těmto vnucovacím slabinám musím dát zasloužených 70%. (27.08.2022)

Lepší 4*, 5* a 4*. Konfrontační kladení otázek, na které pravděpodobně nechceme znát odpovědi, ledva však můžeme předstírat, že se nás netýkají. Každý ze tří příběhů je postaven na dilematu, jaké lidstvo ZATÍM řešit nemuselo a každý z nich zároveň řeší, nakolik jsme ještě schopni uchovat si tváří tvář „černému zrcadlu“ zdravý úsudek. Navenek není důvod, aby obsah médií podléhal jiným morálním kritériím než žitá skutečnost. Média, zejména televize, jsou ale na prezentaci vzdálených světů, jež se nás netýkají a jichž se zřejmě nikdy nedotkneme (někdy bohužel, jindy bohudík), založená. Dávka syrové reality, obrazů, které nejenže se nás bezprostředně dotýkají, ale na jejichž vzniku máme podíl (byť jenom ten, že jsme nedokázali říct „ne“), drsným, bohužel jen krátkodobým nahlédnutím do světa za zrcadlem, do světa, který přece neubližuje. Druhá povídka ve svém vrcholném okamžiku zároveň poukazuje na postmoderní znevažování veškerých hodnot. Náznak závažného musí být v zárodku proměněn v součást hry, jejíž pravidla jsou široce akceptována. Pohlcení opozičního hlasu jednolitým televizním tokem tak znemožňuje skutečnou a trvalejší změnu. Všechno je legrace a kdo to tak nebere, nepochopil, jak má hrát. Třetí epizodu hodnotím jako nejslabší, přesto stále nadprůměrnou, pro její komorní měřítko (díky němuž má ale šanci zarýt se hloub pod kůži) a podobnost technologie záznamu prožívaného s hračkou ze Zvláštních dnů, kde šlo právě o onen prostředek dalekosáhlejších společenských změn. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, fmash, r3plicator (16.07.2012)

"Černé zrcadlo" je britský antologický sci-fi seriál, který vytvořil Charlie Brooker. Každá epizoda seriálu představuje samostatný příběh, který zkoumá temné aspekty moderní společnosti, zejména nečekané a často nezamýšlené důsledky prudkého rozvoje technologií. Seriál se zabývá různými tématy, jako je nadměrné používání sociálních sítí, soukromí, stalking a lidská povaha. Seriál velice chytře, kuriózně a často dost děsivě zachycuje, kam vůbec to naše lidstvo 21. století se svou modernizací může zajít. Epizody seriálu jsou žánrově, tónově i stylově rozmanité, některé epizody jsou spíše komediální, jiné dramatické a napínavé. Za zmínku stojí herecké výkony, které jsou v každé epizodě podány talentovaným hereckým ansámblem. Výjimečný je také scénář, který se vyznačuje skvěle propracovanými a podnětnými zápletkami, jež diváky udržují v napětí a nutí je přemýšlet ještě dlouho po skončení každé epizody. Co se týče mého vkusu na seriály, oceňuji rozvinuté postavy a dějovou nahodilost či nepředvídatelnost. Charliemu Brookerovi musím zatleskat, protože postavy jsou důsledně plně rozvinuté a nikdy nemůžete přesně určit, kam se epizody budou ubírat. Vývoj postav vede k tomu, že se snadno vcítíte do různých situací, do kterých je seriál staví. Celkově bych Černé zrcadlo doporučil fanouškům sci-fi, antologických seriálů a těm, kteří rádi kritizují společnost. Dávejte si mezi epizodami pauzy, abyste měli čas na přemýšlení, strávení informací a toho, co se epizoda snažila říci. /100% + TOP 10/ (17.06.2023)