Noroi

Zrovna plagiáty u filmů mi moc nevadí.Kolikrát je napodobenina lepší originálu a kde by byl vývoj čehokoli bez napodobování? Ale ta téměř doslovná citace ze závěru Blair Witch (vyústění bitky v baráku,těsně před požárem) mě teda zrovna moc nenadchla.Tudíž se pro mě vrcholem filmu stal noční mejdan u svatyně. Ale jinak napínák jak má bejt,to zas teda jó. (09.07.2010)

Uff, co k tomuto filmu dodat? Dlouho jsem se rozhodovala jak hodnotit. Byl to celkem zajímavý kousek, o tom žádná, ale chybělo tomu cosi "spešl", až na pár lekavých a děsivých scén to nevidím na víc než na průměr, očekávala jsem něco hrůzyplnějšího od found footage hororu, navíc od Kódžiho Širaišie, viděli jsme to u Grotesque, to byl maximálně až přehnaně brutální příběh, tentokrát však mě docela zklamal, a že si na takové druhy hororu potrpím, jen co je pravda. (10.01.2014)

S pověstí Japonského Blair Witch se ke mně dostal tenhle found footage hororek, který měl kombinovat to nejlepší z nalezených videozáznámů a japonských duchařských shockerů. No, nejsem zklamanej, ale nadšenej taky ne. Hlavní hrdina začne natáčet dokument o neštěstích, která jsou podivně provázaná. Pomalu začíná rozplétat ne příliš originální pavučinu a vy se (upřímně) docela nudíte. Pak se naštestí odjede na japonský venkov (miluju venkov v hororech) a závěrečný akt je naprosto výborný. Ta scéna s nočním viděním ve mne bude strašit hodně dlouho. Lepší průměr a já říkám Sedm čili sedm neštěstí.. 7/10 (31.03.2014)

Ty Japonci vážně potěší a občas ještě dost překvapí. Už se skoro stává tradicí, že moderní horror, který mě dokáže vyděsit, zpravidla pochází z Asie. Spousta lidí to asi určitě bude přirovnávat k Blair Witch, ale aby bylo jasno – takhle měla Blair Witch působit, měla, jenže, dobře čistě subjektivně na mně, nepůsobila ani za mák a tomuhle nesahá ani po kolena. Ale Noroi mě rozválcovalo. Skvělá atmosféra, jsem rád, že jsem si to nepouštěl na noční. To bych se asi pokakal. Také je to první film co jsem viděl, kde tzv. hand cam styl snímání (a že ho zrovna nemusím) má své opodstatnění a kde byl uveden v dokonalost. V Noroi vůbec nepůsobí jako rušivý element, naopak, na budování atmosféry se podílí obrovskou měrou. Příběh a zápletka sice „typicky“ asijská, ale ten civilní způsob vyprávění, žádná triková a digitální onanie, tomu dodávají opravdu mrazivou atmosféru. Vyzdvihnout musím ještě hudbu, která v naprostém duchu minimalismu Johna Carpentera válcuje a děsí jako prase. Brrr, ještě teď mám husí kůži. (07.09.2011)

S asijskými horory mám jeden problém. Nebojím se u nich. Na doporučení jsem se tedy rozhodl podívat na tento film a lituji ztráty času. Tohle je zdechlej pokus o natočení syrového hororu, Jako někdo, kdo má režisérské cítění se divím, že má pan režisér takovou odvahu toto vůbec pustit mezi diváky. Přiznám se, já bych tak statečný nebyl. Vleče se to stále stejným tempem a správně by měl postupně gradovat. Vyvíjet se v napětí a děsu. Atmosféra je po celou dobu stopáže jednotná. Já ani nevím, co by mě zde mělo vyděsit nebo nalákat na strach. Na horor se snad dívám kvůli pocitu strachu a napětí ne? Tohle je jen nějaký pokus o něco výjimečného, co může platit maximálně na někoho, kdo nemá nakoukáno jako já. Za sympatického hlavního hrdinu dávám 1* a STOP ASIJSKÝM HORORŮM. Asiaté neumí točit horory. (02.08.2016)