Hausu

Blbě se to popisuje slovama. Tohle je jeden z nejintenzivnějších filmových mindfucků, brainwashingů a WTF jaké jsem viděl. Totální art úlet, kde střih, ruchy, zvuky, efekty, herecké výkony, režie, hudba atd jsou úplně na hlavu a přitom se tváří úplně přirozeně a nenásilně. V 77. musely být v japanu v oběhu moc kvalitní drogy-jiné vysvětlení neexistuje... A povinně bych to pouštěl všem breptalům co breptají něco o tom, že Lynch je divný (nebo co). Plnou palbu tam mám nutkání vpálit ale z nějákého(blíže těžko určitelného)důvodu to neudělám.. (29.06.2013)

No do prdele... Tady to vypadá, jakoby pan režisér šňupal po večerech nějakou hustou mňamku. Každý svůj zážitek, halušku a vidinu si zapsal do notesu, a dojmy z toho vzniklé zakomponoval do filmu. Výsledek pak připomíná návštěvu matějské pouti na LSD. Bonbonová sladkost a pastelová barevnost jsou nejvýraznějšími elementy téhle podivné komedie, ale obsahuje samozřejmě mnohem víc. Malované pozadí, obraz v obraze nebo dětinsky rozverná hudba je pouze slabý výčet, každopádně mě osobně tahle šílenost zkrátka nepřišla po chuti. Pokud ale hledáte šílenou, hodně experimentální blbinku, kde klavír může žrát lidi a kung-fu školačka bojovat s telefonem, jste na správné adrese. (06.03.2011)

Groteskní pásmo těch nejméně očekávatelných vražedných doteků ze zásvětí mi připomnělo Nezvalovu Valerii a týden divů, a to ještě spíše Nezvalův román než Jasného milostně přeestetizovanou filmovou adaptaci. V japonském prostředí vidomý umělec-básník neparafrázuje černý román, ale banální „vyvražďovačku“. Pozdně secesní imaginaci venkova či maloměsta hlubinně zauzlovaného v zapírané pohlavnosti, v zamlčovaném stárnutí a frustracích, zde nahrazuje poněkud hitchcockovský dům nad městem, který se v animistické japonské interpretaci proměňuje v bytost o mnoha ústech. A ta tisknou věru nepředvídatelně... (06.10.2019)

Idylickejší horor som teda ešte skutočne nevidel. A aj preto je určite lepšie House takto nebrať, lebo jeho priority sú niekde úplne inde, určite nie v snahe desiť, žánrová atmosféra a napätie sú tiež len na zanedbateľnej úrovni a aj to vlastne iba v druhej polovici. No s týmto nemám ani najmenší problém, už od samotného začiatku ma to pohltilo a bol som z toho úplne nadšený. Vidno, že japonská produkcia bola už dávno niekde úplne inde, vôbec som nemal pocit, že sledujem film zo sedemdesiatych rokov, toto bolo celé tak originálne, nápadité a hravé s dôrazom na detaily, že som mal takmer aj problém sledovať príbeh, lebo tu bolo neustále čo obdivovať a to dokonca aj v tých dejovo relatívne najbezvýznamnejších scénach. Všetky tie maličkosti, klavír, kostlivec, no hlavne mačka mi tu prišli tak perfektne využívané, obzvlášť to využívanie pohybu mačky do rytmu hudby v jednej scéne ma už úplne dostalo, to nemalo chybu. Navyše mi vyhovovali aj postavy, celá zostava mi bola nadmieru sympatická, pričom úsmev z tváre im takmer nemizol. Len väčšina z nich bola celkom zameniteľná, čím ale rozhodne nemyslím vzhľadom, len jednoducho vlastnosťami. Výnimkou bola jedine majsterka kung-fu, ktorá sa občas zaujímavo predviedla a ani pred nadprirodzenými javmi nemala rešpekt. Jedine škoda, že tá druhá polovica, ktorá prejde z hravosti skôr do bizardnosti a predsa len sa trochu priblíži k hororu mi už vyhovovala o niečo menej, ale stále je to nadmieru zaujímavé a dobre sa mi na to pozeralo až do konca. Určite musím pochváliť režiséra, nielen na dobu vzniku má House neskutočne pôsobivé prevedenie a vynikajúcu vizuálnu stránku, tú prácu s obrazom som si neustále užíval. A dokonca aj tá neustále sa opakujúca hudba mi prišla taká roztomilá. Takže nakoniec kvôli tej druhej polovici síce nedávam plné hodnotenie, ale aj tak je to jeden z najzaujímavejších filmov, aké som za dlhú dobu videl, perfektná práca všetkých zúčastnených. 79% (31.07.2016)

Až v souvislosti s tímto filmem jsem zjistil, že existuje něco jako "camp". A rovnou i, co to vlastně je. Naprostá míchanice všeho, co vás napadne. Záměrná, přehnaná, dotahovaná ad absurdum. Zatímco začátek vypadá jako vystřižený z nějaké soft erotické mýdlové opery, kdy fakt čekáte, že se ty studentky na sebe vrhnou a začnou se olizovat jako známky, po několika dalších střizích jste ve strašidelném baráku v lese pod útokem studentkožravé bestie zhulení pod vobraz. Prostě záměrně ulítlý úlet s několika výbornými scénami. Páč kde jinde zhlédnete tak perfektně natočenou scénu, v níž klavír sežere svou hráčku. Aneb když si nejste jistí, na co to vlastně koukáte, můžete si být jistí alespoň tím, že to pochází z Japonska. (16.09.2017)