Dveře dokořán

Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera. (17.04.2008)

Martinkovi pristanú takéto fúze rozhodne viac ako povestná mustáž. Stáva sa asi pravidlom, že v každom filme s tými, ktorých prudko môžem sa musí vyskytnúť aspoň jeden, ktorého absolútne nemusím (Robin Wright), ale tu to bola fajn bilancia. Aj ona bola dobrá, uznávam. Zápletka síce dosť všedná, ale dobre zmáknutá. (11.09.2013)

Drama o spletitom milostnom trojuholníku. Anthony Minghella mi az na jednu skvelu vynimku (nie, nema v nazve pacient) vzdy pripadal ako extremne nudny a nadhodnoteny reziser. A tymto filmom mi to znova potvrdil. Pritom namet uvedeny v popisu obsahu je skvely a ponukal mnozstvo emotivnych scen. Lenze v Minghellovom podani to je cely cas nemastne neslane a utahanane. Cely cas som znudene sledoval film bez toho, aby ma poriadne vtiahol do deja. Napriklad taky Pedro Almodovar by z toho netradicneho milostneho trojuholníku vydoloval neskutocne emocie. A aj ked by do toho asi primiesal aj nejake incesty alebo aspon homosexualov, tak by to stalo za to. Slaby vysledok ma mrzi aj kvôli hercom, ktori sa snazia, ale ich snaha je marna a ich sceny pôsobia strasne umelo. Dialogy su plne mudier jak z nejakej encyklopedie. Napriek tomu vsetkemu som bol ochotny dat slabe tri hviezdicky, ale uplne to pokazil zaver na súde. Uz som len cakal, kedy sa vsetci zacnu objimat, alebo niekto zborovo zacne tlieskať. Remake v lepsom prevedeni by som si rad pozrel a herecke obsadenie môze ostat rovnake. 5/10. (26.11.2017)

Film ukecaný, kecací, nic moc se tam neděje, kromě řešení mezilidských vztahů a vyhrocování jejich stavů. Sem tam se tam něco zaděje, ale není to nic moc akčního nebo přehnaně zajímavýho. Spíš se to celý táhne, než aby mě to bavilo. Ale zas ne že by mě to nebavilo. No ale filmy o nevěře, to asi není nic pro mě. Není nad Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Průměr. (06.04.2008)

Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. (10.12.2006)