Dveře dokořán

Drama o spletitom milostnom trojuholníku. Anthony Minghella mi az na jednu skvelu vynimku (nie, nema v nazve pacient) vzdy pripadal ako extremne nudny a nadhodnoteny reziser. A tymto filmom mi to znova potvrdil. Pritom namet uvedeny v popisu obsahu je skvely a ponukal mnozstvo emotivnych scen. Lenze v Minghellovom podani to je cely cas nemastne neslane a utahanane. Cely cas som znudene sledoval film bez toho, aby ma poriadne vtiahol do deja. Napriklad taky Pedro Almodovar by z toho netradicneho milostneho trojuholníku vydoloval neskutocne emocie. A aj ked by do toho asi primiesal aj nejake incesty alebo aspon homosexualov, tak by to stalo za to. Slaby vysledok ma mrzi aj kvôli hercom, ktori sa snazia, ale ich snaha je marna a ich sceny pôsobia strasne umelo. Dialogy su plne mudier jak z nejakej encyklopedie. Napriek tomu vsetkemu som bol ochotny dat slabe tri hviezdicky, ale uplne to pokazil zaver na súde. Uz som len cakal, kedy sa vsetci zacnu objimat, alebo niekto zborovo zacne tlieskať. Remake v lepsom prevedeni by som si rad pozrel a herecke obsadenie môze ostat rovnake. 5/10. (26.11.2017)

Britský film, kterému, ač vypráví o mezilidských vztazích, chybí to nejdůležitější. Emoce. Postavy většinou jednají chladně, jen velmi zřídka jimi zalomcují emoce. Navíc i zasazení do londýnské čtvrti King's Cross, čtvrti, kde se potkává moderní architektura s miniaturními bytečky imigrantů, je studené. Navzdory precizním hereckým výkonům a roztomilému slovanskému přízvuku Julie Binoche jsem nebyla spokojena. Dveře byly jen pootevřené. (24.03.2008)

Zkušenou režii Anthonyho Minghelly rytmizuje Underworldí elektronika, nicméně ani nadstandardní obsazení si úplně neporadilo s odtažitou "intelektuálštinou" scénáře a neživotnými, do sebe (= do prázdna) zahleděnými osobami, jejichž umělost podtrhly vystupující postsynchrony okázale šroubovaných myšlenek či metafor. Lepší 3 * (07.06.2024)

Myslím, že málokterý muž by dokázal odolat půvabu Juliette Binoche, takže její obavy ze spodního prádla byly fakt zbytečný, protože i kdyby si na sebe oblíkla zástěru, nebo tepláky, tak bude pořád rajcovní. Nikdo nikdy předem nev,í koho mu osud připlete do cesty a z jakého důvodu ,ale všechno co se stane, i to kolikrát těžko pochopitelný, má nějaký svůj smysl. Citlivě natočené drama k zamyšlení s vyjímečně štastným koncem pro všechny. "Nejradši bych všechny Tvý smíchy pochytal do krabice a nikomu bych nepůjčil klíč." (15.11.2012)

Velmi citlivé, sociálně laděné psychologické drama ze současného kosmopolitního Londýna, příběh poměrně složitě vystavěný na ústřední dějové zápletce, na střetu mezi úspěšným podnikatelem, zahradním architektem Willem a patnáctiletým výrostkem, bosenským emigrantem Mirem, ten se pravidelné docházce do školy vyhýbá a místo vzdělávání si přivydělává vloupáními a krádežemi pro místní bosenský gang, Will je zpočátku jen Mirova další oběť a když se vloupání troufale opakuje, rozhodne se Will dalším čelit sám, od tohoto momentu se začítá odvíjet sled událostí, které Willa přivedou do prostředí, ve kterém Miro žije se svou matkou Amirou, s ženou, která svého syna bezmezně miluje a snaží se s velkým úsilím pro oba zajisti v obtížných podmínkách cizího prostředí co nejuspokojivější existenci, postupně se s ní přes řadu záměrných setkání sblíží, ale syn se matce přizná, že Will je právě ten muž, kterého on opakovaně vyloupil, že ho podezřívá policie a hrozí mu zatčení, zděšená matka začne podnikat zoufalé kroky, jen, jen, aby syna zachránila a mohli se tak společně vrátit do své rodné domoviny, tam kam skutečně oba srdcem i myšlenkami patří, do Sarajeva, opravdu velmi poutavě ztvárněný příběh s nádherným, i když jen těžko uvěřitelným romantickým závěrem, kdy vše dostává jakýsi smířlivý řád a osvobozující novou, čerstvou harmonii. (22.11.2012)