Dveře dokořán

Sociální rodinné drama, něco jako Ztraceno v překladu (nevím proč, ale hrozně mi to připomělo právě tenhle film) v ohodně lepším podání na téma samota, odcizení, nepochopení a samozřejmě jak jinak také hledání lásky. A je to cesta, po které mě sice bavilo kráčet, ale bohužel se u mě nakonec stejně setkala s jistým nepochopením. (05.02.2007)

Pár mých oblíbených uživatelů nadělilo 5* s tak pozitivními komentáři, jakoby se právě dověděli o nastolení věčného světového míru nebo o odstranění hladu ve Třetím světě a univerzálním léku na rakovinu zároveň. Já budu podstatně střízlivější a neodpustím si nekompromisní odsudek. Pro mě jsou Dveře dokořán kýčem určeným pro festivalové publikum. Nedůvěryhodné chování, dialogy, co šustí papírem, prapodivné postavy typu prostitutky ztvárněné Verou Farmigou. Už v případě Anglického pacienta coby vlajkové lodi režijní tvorby Anthonyho Minghella jsem měl dost velký problém a teď jsem si jen potvrdil, že se s Minghellovým viděním světa a umělecké tvorby míjím. Jedna hvězdička je za Jude Law a Juliette Binoche, druhá za zbytek hereckého osazenstva. Za scénář a z něj vycházející dialogy ale musím zbylé hvězdičky tentokrát schovat pro někoho jiného. Výše jmenovaní herci jsou sympaťáci, ale při některých frázích, které jim vycházely z úst, jsem měl chuť je kopnout do držky tam, kde scénárista měli dojem, že budu jihnout a držet palce. Pochopitelně tenhle pocit mohl částečně zapříčinit i špatný překlad jinak kvalitního dabingu, jenže moje angličtina není tak dobrá, abych si snímek vychutnal v originále. Celkový dojem: 40 %. (18.11.2012)

Ó, jaké příjemné překvapení, když zjistíte, že v na prvním pohled obyčejném snímku se skrývá přesně to, co máte na filmech nejradši. Jen málokde můžeme nalézt tak přirozené a lidské charaktery s tak propracovaným psychologickým pozadím jako tady. Je úžasné sledovat, jak si lidé v tomto filmu počínají, jak uvažují a také jak se mimoslovně vyjadřují (perfektní herecké výkony). Co mě na Breaking and Entering fascinuje, že ona práce s charaktery a s jejich psychologií zde není vyloženě v popředí - Breaking and Entering není žádná artová psycho-masturbačka. V popředí je příběh "o něčem jiném" a tudíž stejně jako v reálném světě musíme podstatu lidského prožívání dolovat, i v tomto filmu je třeba, aby byl divák vnímavý. A právě dovednost empatie film odměňuje prvotřídním zážitkem. 9/10 (29.03.2015)

Není to tuctový film a minimálně jeden zvrat je fakt nečekaný (fotky Juliette Binoche), ale prostě mě to nějak ne a ne bavit. Mám rád Jude Lawa, ale tady byl jakejsi divnej. Hrozně citlivej atd. Přišlo mi to jako červená knihovna, kde se o drsnosti té čtvrti jen mluví, ale ve skutečnosti, když vám tam někdo ukradne komp, nebo káru, tak to stejnak do týdne vrátí. (26.05.2013)

Civilní. Příliš civilní a obyčejné. Anthony Minghella jako jeden z mých oblíbených režisérů si vybral film s tématem, které mě neuspokojilo a ani herecké obsazení nebylo schopné osladit mi tuto hořkou kávu do přijatelné chuti. Jude Law nastavuje svůj obličej a nějak mu nedošlo, že to začíná nestačit, vedle něj R. W. Penn, která už ani nemá co nastavovat. Jediná moje favoritka uspěla a tou je Juliette Binoche, protože tahle roztomilá a velmi sympatický herečka nedokáže nepodat nadprůměrný výkon i na minimálním prostoru. Postavy jsou příjemné vykreslené, ale nevěřím jim tolik jak bych měl. Bohužel v důsledku obyčejnosti příběhu mi přijde konec naprosto beztvarý a nezajímavý. Příště trochu více osobitého pohledu na nějaké pořádné téma a ne znovu lidské příběhy, které jsou pro diváka spíše nudné a nezajímavé než velké nosné sloupy skvělého filmu. Anthony vrať se k romanci většího kalibru! (06.09.2007)