Vzpomínky

Déjà Vu mě velmi mile překvapilo. Zpočátku jsem byl dokonce naprosto nadšený jeho nápadem a propracovaností. V polovině však scénář uhne příliš hollywoodsky mainstreamovým směrem (přičemž jeho logika mizí) a mé nadšení opadá. V otázce cestování časem totiž upřednostňuji pohled "Whatever happened, happened" před "You can change everything". Přesto tento film pokládám za velmi dobře odevedenou práci, na kterou se vyplatí podívat. (29.08.2010)

"Můžeš ji zachránit." Dá se terorista lapit dříve, než zaútočil, ačkoli vyšetřování začíná teprve po jeho činu? Dokáže detektiv rozluštit svoje nápovědy? Může hlavní hrdina zemřít, aniž by to nějak ovlivnilo jeho další život? Je možný akčně pronásledovat člověka, kterej jel po stejný cestě před čtyřmi dny? A nejsou podobný otázky zajímavou výzvou pro filmovýho tvůrce Scottova formátu? Odpověď je jasná - Sněhurka. Kdo si nikdy nehonil vlastní ocas, tak možná nechápe a měl by se na to mrknout. Jestliže mne totiž snímek donutil k fascinovanýmu sledování obrázků a v některých okamžicích mi aktivovale mrazení v zádech, tak si ode mne pět hvězd zaslouží bez ohledu na to, že vzdělaní šťouralové v něm svědomitě hledají chyby a s nadhledem ignorujou jeho zábavnej potenciál. (04.12.2011)

Zabavilo mě to víc, než Leeho "Inside man", ale během všech těch vtipnejch momentů, kdy se vědci snaží vysvětlit Denzelovi princip toho jejich časostroje jsem vypínala mozek, těhle věcí jsem si užila dost ve "Hvězdné bráně". Kdyby člověk nad tímhle přemejšlel, brzo by se zamotal do časovejch paradoxů, takže je lepší jen se nechat unášet po povrchu. Použití onoho časostroje totiž skýtá dost zajímavý možnosti, ať už je to honička v autech nebo šmírování krásné Pauly Patton, když se sprchuje. Navíc Denzel v hlavní roli je špičkovej a potěší i menší role Vala Kilmera nebo šílenýho Joeyho spolubydlícího Adama Goldberga. Škoda že motivy teroristy vlastně zůstaly nevysvětlený (nebo jsem to jaksi prošvihla, ty nejasný plky a hrozby se nepočítaj), na druhou stranu je to fakt napínavý a zábavný od začátku do konce. 75% (12.04.2011)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Navzdory nepěkně pohádkovému závěru klady převažují. Ultrasympatický Denzel Washington, kterému to myslí jako všem členům CSI dohromady, lahůdkový James Caviezel, sympatičtí a vtipní vědátoři... A především nezaměnitelná bombastická režie Tonnyho Scotta. Scéna, v níž člověk jedoucí v autě sleduje vůz, který po stejné silnici jede (jel) o čtyři dny dříve, je špičková. O úvodu ani nemluvě. Tři a půl zaokrouhluji za tu zábavu nahoru. (25.09.2012)