Vzpomínky

Ale jo, Scott umí udělat moderní sexy thriller a kamera i režie valí tenhle film pěkně zostra do finále. Navzdory tomu, že v námětu figuruje docela zajímavá myšlenka paralelních světů, její realizace je velice nenápaditá a předvidatelná. Asi do místa, kdy se hrdinové dívají skrze čas přístroji a sledují její stíny v přítomnosti, je Déjà Vu hodně nášlapnutým a elektrizujícím thrillerem s prvkem sci-fi, ale to závěrečné proskočení časem je na mě už příliš laciné a béčkové. Hledat za tím nějakou etickou hloubku, jakou nabízí Minority Report, je zbytečné, protože nic takového tam není. Je to prostě jen dynamická akce s osvěžujícím sci-fi motivem, který ale těžko z Déjà Vu udělá něco víc než jen žánrový nadstandard. Docela škoda. (25.02.2008)

Navzdory nepěkně pohádkovému závěru klady převažují. Ultrasympatický Denzel Washington, kterému to myslí jako všem členům CSI dohromady, lahůdkový James Caviezel, sympatičtí a vtipní vědátoři... A především nezaměnitelná bombastická režie Tonnyho Scotta. Scéna, v níž člověk jedoucí v autě sleduje vůz, který po stejné silnici jede (jel) o čtyři dny dříve, je špičková. O úvodu ani nemluvě. Tři a půl zaokrouhluji za tu zábavu nahoru. (25.09.2012)

Zabavilo mě to víc, než Leeho "Inside man", ale během všech těch vtipnejch momentů, kdy se vědci snaží vysvětlit Denzelovi princip toho jejich časostroje jsem vypínala mozek, těhle věcí jsem si užila dost ve "Hvězdné bráně". Kdyby člověk nad tímhle přemejšlel, brzo by se zamotal do časovejch paradoxů, takže je lepší jen se nechat unášet po povrchu. Použití onoho časostroje totiž skýtá dost zajímavý možnosti, ať už je to honička v autech nebo šmírování krásné Pauly Patton, když se sprchuje. Navíc Denzel v hlavní roli je špičkovej a potěší i menší role Vala Kilmera nebo šílenýho Joeyho spolubydlícího Adama Goldberga. Škoda že motivy teroristy vlastně zůstaly nevysvětlený (nebo jsem to jaksi prošvihla, ty nejasný plky a hrozby se nepočítaj), na druhou stranu je to fakt napínavý a zábavný od začátku do konce. 75% (12.04.2011)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Když v roce 1999 uviděl Neo v domě dvakrát za sebou tu samou černou kočku, řekl slova - "Deja Vu" a já tehdy opravdu nevěděl, co znamenají. A teď je tu Tony Scott, aby odvyprávěl svojí vizi časového paradoxu a již jednou prožitých momentů. Pokud po impozantním nástupu v podobě špičkové exploze trajektu jen zalapáte po dechu, pravděpodobně film nedokoukáte, jelikož se po celou dobu nebudete moci nadechnout a příčina Vašeho úmrtí bude klasifikována jako udušení. Deja Vu je totiž jako když vyletí airback. Rychlost, rána, šok! Scénáristé přicházejí s mnoha originálními prvky, počínaje zajímavým nápadem časoprostorové cesty, který nám prostřednictvím Denzela náležitě osvětlují a doposud nevídanou automobilovou honičkou, kdy se Denzel snaží zavěsit za zadní nárazníky auta, které jede v minulosti, konče. Je obrovská škoda, že film mě v závěrečné třetině přepnul do stavu, kdy se mi hlavou míhaly desítky otázek a kdy si na sebe tvůrci uvázali časovou oprátku. V niveč nakonec přijde to, že jsem celých 110 minut dával pozor, otázky vyžadující logické vysvětlení vyvstávají jedna za druhou. Pokoušet se ve filmech o cesty časem je vždy hodně diskutabilní, nicméně tady to mohlo být geniální, kdyby byl film ukončen dopadením zločince. Scottovy charakteristické prvky - zpomalovačky, brutální kamerové výstřelky, barevné filtry a Denzel Washington - jsou ohromné. Hudební doprovod atmosférický. Film, který si budu pamatovat hodně dlouho. 90% 75 miliónů dolarů(rozpočet)/178 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (11.04.2007)