Live 8

Bob Geldof - Ir, který se ničeho nebojí. Zorganizoval největší světový koncert, jehož výdělek doufejme šel na pomoc hladovějícím a jinak strádajícím lidem v Africe a jiných rozvojových zemí. I přes jeho délku se jedná o překrásný koncert se spoustou hvězd, který mě opravdu bavil a myslím, že každý si našel svého oblíbeného interpreta. Zajímavé ale docela bylo slyšet na živo některé zpěváky či zpěvačky. Třeba taková Dido byla skoro celou dobu falešná jak sviňa :-) ale jinak nic proti. Chci tím říct, že pokud je z vás někdo trochu muzikant a slyšel to, tak musel být malinko překvapený jako já, protože bylo tam pár jedinců, kteří teda na živo nic moc hlas nemají nebo jsou dokonce falešní. Ale snaha byla znát u všech, takže co k tomu více dodávat. Pokud výdělek opravdu doputoval tam kam měl, tak byl účel splněn a já jsem o to víc rád. 5 hvězdiček tentokrát věnuji všem dětem a lidem, kteří neví, co je to internet, počítač, mobil, topení a jejich největším životním cílem je sehnat vodu, jídlo a přežít. (16.09.2009)

Tohle bylo víc než jen pár koncertů, tohle bylo poselství... i když jsem cca 75% muziky neslyšel (přepnul jsem) poněvadž některé interprety obvzvláště nemusím, tak jsem byl z některých nadšen, např. Green Day , Muse, The Who nebo U2 byly úžasní, ale největší nářez pro mě byly Pink Floyd opět s Rogerem Watersem... (07.06.2009)

Uplynulo 20 let od koncertu Live Aid. Zatímco jeho smyslem bylo vybrat peníze na pomoc hladovějícím, letos Bob Geldof naopak vyzýval "nechceme peníze, chceme vaše jméno" a spolu s obrovským množstvím muzikantů na mnoha světových podiích tak hodlal podpořit summit G 8 v Edinburghu. Jak dopadl, to už dnes víme, projev dobré vůle je jistě chvályhodný, ale jak kdosi řekl : "kdo to zkontroluje?". Snad tahle dojemná snaha všech účinkujících - a pravdou je, že jsem se často neubránila slzám (zvlášť vůči Annie Lennox nejsem imunní) - nepřijde vniveč, snad už nebude třeba užívat pro názornou demonstraci třívteřinových intervalů k lusknutí prsty, ohlušujícího lusknutí, které stále ještě znamená interval dělící jednu africkou lidskou smrt od druhé. PS: pro ty, co to nepochopili - hudba tentokrát nebyla cílem, ale prostředkem!!! (26.08.2005)

Videl som z tejto akcie jedine set Pink Floyd, ale ten mi ku šťastiu bohate stačil. Vidieť pôvodnú zostavu po 24 rokoch opäť na jednom pódiu, teda poviem vám, že som chrochtal blahom. Veru zdá sa, že peklo zamrzlo a prasce vedia lietať (zasvetení určite pochopia). Len je večná škoda, že to bola iba jednorázová akcia a majstri v žiadnom prípade neuvažujú nad žiadnym turné. Ach jaj, a to vo mne pred Live 8 svitla iskrička nádeje, že týchto velikánov možno uvidím naživo. No čo už, len ďalší nesplniteľný sen... (20.06.2006)

Labutí píseň populární hudební scény 20. století a poslední záchvěv přesvědčení, že hudba může měnit svět k lepšímu – „The long walk to justice“ už ovšem nemělo tu údernost jako „This shirt saves lives“, i když bylo podstatně blíž realitě. Jsou tu silné chvíle v čele s definitivně posledním vystoupením kompletní sestavy Floydů, jsou tu vkusné i méně vkusné dojímací momenty a je tu poměrně dost balastu a muzikantů smutně za zenitem. Dokumentárně-historická hodnota bude v čase narůstat. Hodnotím celek, ne nejpůsobivější okamžiky, a skutečný dopad, ne ušlechtilost myšlenky, to vše optikou roku 2013. (10.01.2013)