Live 8

Když Peter Gabriel namítal, že na akci, která je určená pro Afriku, nevystoupí ani jeden africký umělec, tak mu Bob Geldof řekl, že tohle přece není nějaký Womad. Nakonec Peter Gabriel usmlouval aspoň zařazení malého pódia, kde vystupoval společně s afričany a Dido. Takže. Jedna hvězda pro Pink Floyd. A ty zbylé čtyři pro Geoffrey Oryemu a mnoho dalších, kteří s Peterem Gabrielem vystupovali na pódiu v Cornwallu. Většina těch umělců "šla prostě zpívat na charitu". Ovšem na Gabrielově přístupu se cením to, že se vzdal místa na central pódiu pro dobrou věc. A o tom je dobročinnost. (25.09.2005)

Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Jako koncert slušná a velkolepá show, která by si zasloužila možná 4, nicméně okatě stupidní záměr a prostředek k lobbování u G8 z této akce činí frašku. Odpouštěním dluhů a litím dalších a dalších finančních prostředků do afrických zemí bez silného státního aparátu, jenž by zajistil jejich přerozdělení, je prostě stupidní, z ekonomického hlediska neobhajitelný, přístup k této problematice. Pokud vám někdy záleželo na tom, aby se lidé v Africe měli lépe, tak jste neměli hlasovat pro vstup do EU. Její politika, která bohužel v tomto směru určuje trend, vyvolává natolik negativní a neefektivní dopady na chudé africké země, až se mi z toho chce brečet. Afrika potřebuje najít samu sebe, potřebuje volný mezinárodní obchod a potřebuje, aby se vyspělá západní civilizace neschovávala za celní bariéry a tím Africe znemožňovala zbohatnout! Rozhodně nepotřebuje tato trapná gesta, která slouží tak k tomu, abychom se chvíli cítili lépe, že se aspoň trošku snažíme, a tím si vyžehlili svědomí, i když hned další den najedeme do stejných kolejí, které celou situaci zhoršují! Koncert dobrý, účel hanebný! (17.07.2006)

"Live 8" bola séria benefičných koncertov, ktoré sa konali druhého júla roku 2005 po celej zemeguli. Na tejto megalomanskej akcii vystúpilo tisíc dvesto päťdesiat hudobníkov, interpetov, spevákov a speváčiek a sto päťdesiat hudobných skupín. Hrali v mestách: Londýn (Anglicko), Philadelphia (USA), Paríž (Francia), Moskva (Rusko), Berlín (Nemecko), Ontário (Kanada), Johannesburg (Juhoafrická republika), Cornwall (Anglicko), Rím (Italia), Tokio (Japonsko). Celé to vyvrcholilo šiesteho júla v škótskom Edinburgu. *** (07.12.2017)

Tohle bylo víc než jen pár koncertů, tohle bylo poselství... i když jsem cca 75% muziky neslyšel (přepnul jsem) poněvadž některé interprety obvzvláště nemusím, tak jsem byl z některých nadšen, např. Green Day , Muse, The Who nebo U2 byly úžasní, ale největší nářez pro mě byly Pink Floyd opět s Rogerem Watersem... (07.06.2009)

Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. (23.06.2010)