Sépie a velryba

Na tomhle mě nejvíc zaujalo, jak hrůzně to vypadá, když osobnost dětí je silně ovlivněna egem a patáliemi vlastních rodičů. Sépie s velrybou to ukazují opravdu brilantně a možná proto se na tento film dobře dívá; ani v nejmenším rozhodně nenudí. Je vidět, že to není jen blbá a laciná povídačka. Ovšem pokud se zrovna nenacházíte v rozvodovém řízení nebo na pokraji zhroucení partnerského vztahu (nebo těsně po něm), moc vás to nedojme. Mě to nedojalo, a to se tam zrovna nacházím. Takže v tom bych spatřoval to hlavní mínus. Všechno je to takové narychlo. Matka se nasere u tenisu a druhej den už bydlí každý zvlášť. Padlo to tam tak rychle, že jsem ani nestačil pochopit, že o nic jiného už tam v podstatě nepůjde. Takže prostě přes tři nepůjdu, čímž bych však nechtěl říct, že by se mi to nelíbilo. (27.07.2007)

Dobré by bylo vyzdvihnout psychologii postav. Ta zajistila autentičnost a také přesah děje do minulosti, což je snad onen hlubší smysl. Na začátku je zápletka s rozchodem rodičů a pak už děj plyne bez jakýchkoli výrazných zvratů až ke konci, který neobsahuje žádnou zřetelnou pointu. Jde o to, že na začátku to celé vypadá jako manželská krize, která rodiče postihla, ale později v průběhu filmu se ukazuje, že se jedná o vztah manželů, který byl téměř od začátku vadný a který neblaze postihl celou rodinu. To lze vyvodit mimo jiné z mimořádného chování dětí a také třeba z (ne)reakcí rodičů. Nikdo například neřešil, že 12-ti letý kluk popíjí alkoholické nápoje. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že příběh je vyprávěn z pohledu dětí a to od chvíle, kdy si poprvé všimly nějakého problému a následně objevují problémy i v minulosti. Jedná se o ztrátu iluzí a snahu o vypořádání se s ní. Snímek je velmi chytrý, ale spíše nenápadně. Nevyjádřenou psychologickou minulost postav lze docela dobře domyslet. (06.08.2011)

Ani v najmenšom nezdieľam nadšenie svojich hodnotiacich kolegov. Už úvodná scéna rodinného tenisového zápasu (obrazová metafora toho, kto bude s kým a proti komu hrať v priebehu filmu) mi pripadala lacná a schematická - a tento pocit ma málokedy opustil celých ďalších 80 minút. Z dialógov celý čas šuští papier, údajná realistickosť a civilnosť postáv mi skôr zaváňala topornosťou a ďalšia VEĽKÁ metafora s krádežou pesničky Pink Floyd (akože neschopnosť postáv žiť svoj život autenticky) je už vyslovene z rodu trápnych. Najtrápnejšou je ale postava Bernarda, ktorého "literátsky" jazyk by aj v paródii na pseudointelektuálov pôsobil prepísknuto. Veru, miestami som až neveriacky krútil hlavou. Ten film je totiž natočený rovnako nepodarene, ako nepodarene žijú svoje životy jeho protagonisti. (04.08.2006)

Pri znalosti zopár neskorších Baumbachových snímok mi prišla Oliheň a veľryba trochu vlažná, matná. Príbeh jednej rodiny, ktorá vám asi nebude príliš sympatická. Otec využíva svojho bohémskeho postavenia vysokoškolského umeleckého pedagóga a nebráni sa fyzickému kontaktu so študentkami, i keď ťažko povedať, prečo je tak populárny a neodolateľne rozhodne nepôsobí. Frustrovaná matka rieši problémy výhradne vyhľadávaním bokoviek a chlapi sa chytajú. Mladší brat je v deji trochu v ústraní, takže najviac určite zaujme Jesse Eisenberg. Ak je to napísané podľa Baumbachových spomienok na život vo vlastnej rodine, tak trochu stratil nadhľad a viac myslel na seba než na divákov. Ústredná metafora je už v názve a ak by sa vám nechcelo premýšľať, tak dotyčný "obrázok" je vám naplno ukázaný aj v závere, asi aj v nadživotnej veľkosti. (28.01.2021)

Výtečný film s velmi zajímavou náladou, která vás pošle do osmdesátých let (oblečení, interiery). Baumach napsal dobrý scénář s autobiografickými prvky, vypůjčil si kameramana od svého dobrého přítele Wese Andersona (který mimochodem snímek produkoval) a obsadil zajímavým hereckým týmem, které postrádá slabší místo. Nejvíce ovšem překvapí Jeff Daniels, který si poslední dobou vybírá role a jen a jen překvapuje. Jeden z nejlepších snímků 2005. (Pozn.: Nominace v kategorii komedie/muzikál je minimálně omyl) (28.05.2006)