Ďábel nosí Pradu

Andrea je začínající novinářka a než nastoupí do nejprestižnějších novin, jak má v plánu. Tak zatím beze strachu nakráčí do časopisu Runway (nikdy ho nečetla) k obávané ( nikdy o ní neslyšela) a despotické, ale i nejmocnější dámě módního průmyslu Mirandě. I když trochu jí mohlo varovat to, co vypuklo ve všech kancelářích po oznámení, že šéfová přijíždí. A přestože je pro svět módy špatně oblečená a tlustá, získává místo jako jedna z asistentek Tímto okamžikem se stává holkou pro všechno po 24 hodin denně a to v poklusu. Co by za to jiní dali. Po krušných začátcích se začíná přizpůsobovat jak šatníku, tak tempu i rozmarům. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů (kdepak to by bylo moc snadné) taky ihned. A naučí se odpovídat i na úkoly „potřebuji pro dvojčata nového Harryho Pottera“ ( samozřejmě se jedná o dosud nepublikovaný rukopis) slovy „ Žádný problém“. A posléze dokáže vytušit i to, co se z úsečných rozkazů nedozví. Rozhodně cenná škola. A pro mě víc než příjemně strávený čas s hudbou např. Madonny, Alanis Morissette atd., ale hlavně ve společnosti velmi náročné Mirandy ( pracovat bych u ní tedy nechtěla). A Meryl tahle role odměřené metrnice sedla jako ušitá, stejně jako desítky modelů, které vystřídala. Což mi bohužel připomnělo i to, že já opravdu nemám co na sebe :- (. (14.09.2006)

Ďábel nosí Pradu, aneb jak se stát sviní, nebo sviním sloužit. Herecké výkony jsou obdivuhodné - obzvlášť Meryl Streep, která hraje opravdovou bestii, ale i Anne Hathaway, která ukázala, že umí hrát i víc než školačku, ze které se stala princeznička. Svět módního průmyslu mi přijde celkově nezajímavý a někdy možná až zbytečný, proto mě tohle drama moc nezaujalo. Je jasné, že ve takovém filmu musí být happy-end, ale kniha tak optimistická není. (29.05.2011)

Mě nebavila ani ta Meryl Streepová. Její výkon nepovažuju za výjmečný, stejně dobře by to zahrál kdokoli jiný. A to zřejmě proto, že v podstatě nebylo, co hrát. Její postava nemá skoro žádný vývoj, což platí i pro postavy ostatní. A to mi připadá jako hlavní kámen úrazu celého filmu. Na konci jsme až na pár nepodstatných drobností tam, kde jsme byli na začátku. A co s tím? (12.03.2009)

"Tobě dali práci v módním časopise? To byl jako rozhovor po telefonu?" Jako přirozený švihák ctící nejnovější módní trendy jsem se rozhodl napsat sem názvy všech věhlasných značek, které se nacházejí na mém oblečení. Jenže jsem zjistil, že tam žádné značky nejsou a rozsypaný čaj psát neumím, takže mi nezbývá napsat pouze to, že Andy rozumím. Tedy té zábavné holce Andy, kterou nezaskočí ani šest pruhů u Adidasu, ale nikoli té druhé Andy. Té ze světa anorexie, intrik a boje o koryta. Tam mi bylo tak zle nedobře, že jsem zhubl 6 mikrogramů a budu si tak muset u svého šikmookého krejčího nechat přešít všechny kraťasy. (26.10.2016)

Jedna hvězdička za rozšíření seznamu pekelných zaměstnání o "asistentka ředitelky módního časopisu" - dostat tuto práci, tak bezesporu zabíjím a začnu svou šéfovou. Jinak vesměs nuda obdařená navíc úžasně rozplizlým happyendem. A popravdě, není mi jasné, co to vlastně mělo být, na satiru je to příliš bezzubé, na komedii málo komediální, na drama dost nedramatické a pod pojmem romantický si věru nepředstavuji, že si někdo občas zašuká. Mám dojem, že režisér možná chtěl původně stvořit něco, co by obsahovalo ironický náhled na módní průmysl, ale pak se zalekl vlastní odvahy a namísto toho raději vyplivl dutý plastový dortík. (14.12.2012)