Lužinova obrana

I šachy mohou být brutální sport, pokud jim někdo natolik podlehne, že ho zcela pohltí stovky a tisíce variant tahů a protitahů, že jen těžko zvládá ten šílený nápor na nervy. Takový je i Alexandr Ivanovič Lužin, ruský šachový génius, působící na své okolí jako zanedbaný podivín, který by se nikdy nemohl dostat mezi společenskou smetánku, kdyby nebyl jedním z nejlepších šachystů. Lužin hraje jako o život, nachází lásku svého života, nervově se hroutí... 16 bílých proti 16 černým na 64 polích šachovnice, to je jeho život a jeho prokletí. Král padá, sám sobě dává mat! Nechce se mi použít onen výraz "herecký koncert", ale John Turturro si v tomto filmu prostě krásně zakoncertoval. (13.12.2006)

Nemám rád šachy. Nemám rád ani mustry. Nemám rád chladnou romantiku. Krom jiného nemám rád ani slabé herecké výkony a hloupý scénář stavějící na románu, který zaujal, ale nenadchnul a pitomě ukňouráné konce nemám rád a hloupé snímání bolu v očích a nemám rád ani sex proklikaný s partií šachu a co mi vadí nejvíc, je ta ztráta života při hledění na takový kus, kde se všechno výše vyjmenované vyskytuje. Tak jsme si zajuchali, polívčičku z růžové vaty pojedli a stejně se nemáme rádi. (13.07.2011)

Introvertně tichý a nevýrazný film s expesivním výkonem Johna Turturra, kterému s lehkostí a grácií přihrává Emily Watson. Lužinova obrana vypráví o lecčem, o lásce, o soutěživosti, ale hlavně o tom, že být geniálním šachistou, automaticky neznaméná být úspěšným, vyrovnaným člověkem, o tom, že genialita s sebou přináší jisté oběti (psychickou nemoc). Jistých 70%. (10.12.2006)

Lužinova obrana je film o geniálním šachistovi, který žije ve svém vlastním světě a je velmi zranitelný. Jeho krásnou čistou duši objeví dívka, do které se hluboce zamiluje. Mohli by být oba velmi šťastní, kdyby ovšem nebyl tak geniální šachista. Moc hezký film s příjemnou hereckou sestavou a pro mě mnohem stravitelnější než příběhy, jejichž podstata stojí na kartách; těm totiž nerozumím, šachům ano. (16.12.2006)

Filmová adaptace románu Vladimíra Nabokova o životním, šachovém a milostném martyriu legendárního ruského šachisty Alexandra Lužina. Jako aktivnímu šachistovi jsem se v tomhle biografickém dramatu těšil hlavně na reflexi (nějakou analýzu těžko od celovečerního filmu očekávat) jeho proslavené defensivní šachové taktiky se závěrečným překvapivým tahem věží, původem holandská režisérka Marleen Gorrisová však zaměřila poučena Nabokovem svůj reflektor k jinému významu pojmu Lužinova obrana - obrana duševně nemocného člověka před světem. Typický génius/šílenec Alexandr Lužin je v pojetí Johna Turturra tak přesvědčivý, až ohromuje - Turturro jakoby ještě akcentoval onu neviditelnou hranici, která dělí bytost geniálního jedince od naprostého blázna...porucha komunikace, rozpad sociálních struktur a nefunkční socializace, život v zajetí vlastní utkvělé představy, svého vnitřního světa, těžké navazování kontaktů, neschopnost obstát v praktickém životě... Emily Watsonová už sehrává jen standardně obyčejný herecký part a dál mě snímek vlastně už vůbec ničím nepřekvapil. Víceméně předvídatelné sentimentální drama, jehož obsah je tak komorně fádní, že brzy vymizí z hlavy... Nebýt Torturrova hereckého koncertu, tenhle film by zapadl do podprůměru... (27.02.2008)