Warai no daigaku
University of Laughs
Obsahy(1)
Dej filmu sa odohráva Japonsku v 40. rokoch minulého storočia. Tsubaki, mladý scenárista divadelných hier, prichádza do styku s vládnym cenzorom. Aj keď Tsubakiho hra spĺňa všetky požiadavky, cenzorovi sa nepozdáva komediálny žáner a nariadi mu, aby celú hru prepísal. Mladý scenárista netuší, že scenár bude musieť prepisovať deň čo deň. Jeho úsilie povedie k cenzorovmu rešpektu voči Tsubakovi ako talentovanému scenáristovi. (mortymer)
(více)Recenze (18)
Jen pro ten dobrý steak stojí za to umřít. 1940, WW2, Japonsko se přidává k Německu a Itálii, Pearl Harbor je na obzoru, totalitní atmosféra houstne. A na pozadí těchto událostí se začíná odehrávat komorní psychologická válka dvou lidí v jedné strohé místnosti. Cenzora (který by všechny komedie zakázal a klade nesplnitelné podmínky) začíná zkoušet a nahlodávat nadaný scénárista, píšící divadelní komedie, který svůj odpor vůči systému manifestuje nezdolnou trpělivostí při vycházení jeho požadavkům vstříc. Rozjezd je dlouhý, pozvolný a dlouho jsem si říkal, proč na to koukám. Ale stejně pomalu a nenápadně střet graduje a najednou se člověk přistihne, že se málem válí smíchy na zemi. Geniální manzai. O vážných a smutných věcech, hodnotách. Odehrávající se v temném období japonských dějin. Ale stejně jsem měl úsměv od ucha k uchu a nemohl jsem přestat. Závěr zaváněl patosem, ale horší hodnocení celku dát nemohu. Měli byste chuť na sushi, kdybyste věděli, že si ho dělá nepřátelský Churchill, nebo Hitler? Pojďme cenzurovat něco, čemu vůbec nerozumíme. A třeba v nás někdo i přesto uvidí člověka. ()
Příjemný film o střetávání zapšklého cenzora, co se nikdy pořádně nezasmál, s autorem divadelních komedií. Výborné herecké výkony (zejména Kôji Yakusho v roli cenzora září) či hudba i celkově milá atmosféra pohladí na duši a tak člověk odpustí i předvídatelný děj a příliš patetický konec. Zasloužené 4*. ()
Ten film mi padl do noty. Doslova, protože i včetně doprovodné hudby. Připadalo mi, že vše se tam sešlo tak akorát. Výborní herci, nápadité dialogy, střídání úsměvných momentů s až mrazivými okamžiky náhlých zvratů. Až do konce jsem si nebyla jistá, kam vlastně celé to cenzorovo počínání směřuje, kam až dojde.V závěru jsem byla překvapená, jakých emocí jsou pro mě zdánlivě neemotivní Asiaté schopni. Jasně, byla to filmová či divadelní nadsázka, ale vše působilo nanejvýš přirozeně. Nevím, jestli by mě bavila ta stokrát předělávaná divadelní komedie, jestli by mi zrovna její typ humoru sedl. Každopádně, na neustále se chechtajícího cenzora, čtoucího výsledný scénář, byl moc příjemný pohled. ()
Dokonale spojeni divadelnictvi a filmariny. Komedialni drama s lidskym podtextem, skvele zahrane (muj velky oblibenec Koji Yakusho a jako jeho protipol Goro Inagaki) a ume vystylizovane - hudba, vyprava... . dezorz erudovane upozornuje na zanr manzai (na nemz jen tak mimochodem zacinal treba Takeshi Kitano). ()
Pocta herectví. Film ve mě vyvolal obrovský pocit radosti z umění - jakoby mě samotné jeho zhlédnutí doslova nabilo energií. Mám za to, že je to především hereckými výkony dvou hlavních představitelů, na které byla skutečně radost pohledět. Navíc film jako celek byl hezky vystavěný, nápaditý, vtipný, a zároveň citlivě zasazený do období války. Tady moje chvála naopak patří Mitanimu Kóki, který má celý tenhle příběh a scénář na svědomí. Stálo by za to vidět tohle dílo i v původním divadelním provedení. (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) ~(4,5★)~ ()
Zajímavosti (3)
- Od roku 1998 do roku 2006 se v Rusku a Bělorusku konala ruskojazyčná představení. V roce 2013 byla uvedena v Ťumeňském činoherním divadle (ruská verze) pod názvem „Sorry for the Pants!“. Licencované francouzské představení se konalo v Kanadě v únoru 2007. Anglický překlad „The Last Laugh“, adaptace a produkce tohoto díla, byl uveden ve Velké Británii v roce 2007 a v červenci téhož roku se konalo představení v Japonsku (anglické představení s japonskými titulky). To bylo také propuštěno ve West Endu v roce 2008. V březnu 2008 byla v Dongsung Hall Dongsong Art Center v Jižní Koreji poprvé uvedena korejská verze. Scénář byl většinou stejný jako u japonské verze, Song Young-chan hrála cenzora a Hwang Jung-min hrál dramatika. V den prvního představení Mitani také navštívil Koreu a uspořádal tiskovou konferenci. Od roku 2009 se opakovaně hrála v různých divadlech a hercích, především v Soulu. Hongkongská verze byla poprvé uvedena v Hong Kong Grand Theatre v Hong Kongu v červenci 2009 a byla opakována v lednu 2010. (classic)
- Přestože se příběh zabývá cenzurou, nezobrazuje ji negativně. Ve skutečnosti je kouzlo tohoto příběhu v chytrém způsobu, jakým se Tsubakiho (Goró Inagaki) hra zlepšuje v důsledku toho, že musí pracovat s omezeními, která mu Sakisaka (Kódži Jakušo) klade. Kdyby šlo o komentář k útlaku umělců, Kóki Mitani by cenzuru představil v negativnějším světle. V rozhovoru pro The Japan Times však Mitani připustil, že hra je aktuální a má potenciál vzbudit sympatie i u lidí z jiných zemí a kultur. (classic)
- Mitani Kóki, autor scénáře, uvedl, že inspirací pro Tsubakiho (Goró Inagaki) mu byl Kikuya Sakae, který byl autorem scénáře pro komediální hvězdu období Shōwa, Kenichi Enomota. Uvedl, že hra neměla být žádným politickým komentářem, ani nebyla inspirována současnými událostmi. (classic)
Související novinky
EIGA-SAI 2017: 10. festival japonského filmu
Pod titulem "Jak se smějí Japonci" představí jubilejní 10. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2017 snímky nejrůznějších žánrů, jež všechny spojuje pro Japonsko typický vztah k… (více)
Reklama