Azur a Asmar

Multikulti pohádka od předního francouzského animátora Michela Ocelota, které do zejména vnitřních rozměrů klasických anime trháků leccos chybí, ale jejíž vizuální stránka je dostatečně svébytná a oku lahodící (i když ty fotky na to nevypadají, animace holt dělá svoje), abyste ve společnosti dalších princů nesoucích nejlepší tradice Tisíce a jedné noci strávili přes hodinu a půl a nelitovali toho. Scénář občas působí trochu moc naivně a "prodětsky", aby se v závěru stal poněkud natahovaným (jak říkám, tradice Šeherezádina vyprávění;)) a pro děti přitažlivým snad jen tím, že si u něj mohou ťukat na čelo a být hrozně chytré:) Celkově jsem určitě přesvědčenější o osmdesátce než sedmdesátce (a o ničem nižším jsem vůbec neuvažoval), takže tady to je, 80%. Rozhodně to předčí Renaissance z téhož roku, a to jsem měl onu černobílou stylovku možnost vidět v kině, narozdíl od téhle televizní zkušenosti. (25.05.2010)

Moc pěkná orientální pohádka. Tedy z větší části orientální, začátek se odehrává v Evropě, podle kostýmů zřejmě gotické; později se objevují i prvky multikulti, naštěstí ale nenásilně použité. Největší přínos vidím ve výtvarném řešení, které je založené na kontrapunktickém napětí dvou protikladných přístupů. Prvním je minimalismus nejen v animaci a zjednodušeném pojetí postav, ale i ve výrazně převažujícím plošném rozmístění prostorových prvků v obraze (s diagonálou se tu pracuje podstatně míň) a časté centrální kompozici. Druhým je pak graficky detailně vykreslený druhý plán, tedy pozadí, které je vycizelováno v duchu ornamentalismu typického pro výtvarné umění islámského světa. Výsledek působí - i přes opulentní barevnost, která se občas blíží až k barvotiskovosti - neuvěřitelně poeticky. -------- V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Belgie / Španělsko / Itálie. (15.12.2016)

74%??? Opravdu nenávidíte tolik děti? Nebo se vezete na vlně pseudohumánních plků? Příliš LSD? Nůž na krku? Vrozená demence? Překlep? Černý, moc, moc, černý humor? Upadlý penis? Ani kombinace všech zmíněných polehčujících okolností, nemůže ani zčásti ospravedlnit jakékoliv hodnocení nad jednu pizdu... Alláh s nimi. Jupí, už 73%. (13.04.2014)

Michela Ocelota si vážím za jeho trpělivou snahu vytvářet alternativu dominujícím komerčním trendům v animované tvorbě a z našich předchozích setkáních vytěžil dvě pětihvězdičková hodnocení. Ale tohle se zkrátka nepovedlo, dokonce si myslím, že to je grandiózní průšvih. Mám pocit, že hodnotící se neptali na dojem svých dětí a spíš hodnotili tak, jak předpokládali, že se od nich očekává. Na snímku se dá ocenit maximálně netradiční výtvarný styl, scénář je nedomrlý, svět nepropracovaný a nelogický, postavy bez charisma a nedotažené. Tam, kde by chtěl člověk fandit hrdinům, naráží na bolestné zkratky a všudypřítomnou naivitu. Konečně nemám nic proti snaze sbližovat různé kultury, ale způsob, jakým to Ocelot v tomto případě činí, je povrchní a rychlokvašený. Celkový dojem: 25 %. (02.01.2017)

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)