Fullmetal Alchemist

Nevím, jestli jsem učinila správné rozhodnutí, že si tuhle kultovní anime záležitost dám až po přelouskání mangy. Přestože od doby, kdy jsem to dočetla, už slušný čas uplynul, měla jsem pořád potíže užívat si děj, který nepředpokládám a který je mnohem nesmyslnější, než by mě napadlo. Nakonec se mi to víceméně povedlo a uznávám, že se s tím tvůrci vypořádali znamenitě. Poslepovat scény z předlohy a mezery mezi nimi vyplnit tak, aby vznikl naprosto odlišný příběh, který dokonce v některých částech tomu původnímu vyloženě protiřečí... to chce vážně talent. Bavila jsem se dobře, a teď hurá na verzi 2009! (01.03.2013)

Kluci japonští, kdy vy se poučíte? Na jednu stran děláte parádní příběhy a na druhou stranu jste schopni to tak zprznit, až hanba. Naštěstí tady se to povedlo zachránit zakončovacím filmem, ale i tak se znovu dokázalao, že manga je manga a pokud chcu podle ní dělat seriál měl bych si počkat na konec. (15.10.2010)

FMA: Brotherhood is for boys, FMA (2003) is for men. Verzi z r. 2003 preferuji oproti Brotherhood, byť asi budu v menšině. FMA (2003) je, jak to vystihnout, "rozbitá", uprostřed se toho zas tolik neděje, plyne daleko pomaleji, ale její filozoficko-melancholický nádech mě nakonec dostal emocionálně víc než Brotherhood. V konečném filmu (Conqueror of Shamballa) měli zůstat oba ve svém světě a mohl z toho být krásný happy end. (24.05.2022)

Hlavní výhoda Alchymisty je podle mě v tom, že s mangou má společná maximálně jména hlavních postav. Jen tak může vzniknout celkem dlouhé anime bez zbytečných dílů a fillerů, které jinak vznikají, aby děj anime nedohnal děj mangy. U Alchymisty tvůrcům na ději v manze nezáleželo, protože už asi u 10. dílu se naprosto rozcházeli. Díky tomu se děj držel prakticky ve všech dílech na vysoké úrovni a mohl ho rozvíjet i následný film. To je něco, co jsem u jiného anime (snad kromě Hunter x Hunter) neviděl. (13.01.2008)

Pokud odhlédnu od toho, že po celých 51 dílů se příběh prakticky nevyvíjí (důvod jejich cest a „dobrodružství“ se nemění). Otravných hlavních hrdinů, kde Ed nepředvedl nic, co by z něj mělo dělat zajímavou hlavní postavu (kromě toho, že umí hezky tleskat rukama a předvádět hysterické záchvaty vždy, když se někdo zmíní o jeho výšce). Přeefektovaných soubojů, které postrádají nejen zákony fyziky ale i logiky. Dětinského humoru a s tím spojených superdeformací, takže se z nemalé části jedná v podstatě o lacinou grotesku. Průměrné animace, populárových OP/ED a jen jedné zapamatováni hodné skladby z celého OST. Vychází mi z toho vcelku hezký seriál, který ví jak pracovat s příběhem, aby se v něm člověk neztrácel a zároveň každý díl nějakým způsobem zapadal do mozaiky. (05.05.2009)