Tristan a Isolda

Na tento film som šiel pochopiteľne kvôli Jamesovi Francovi - musel by som byť pekne padlý na hlavu, keby som si nechal ujsť možnosť vidieť ho v plnej paráde na ploche mnoho metrov štvorcových :-) Druhý, nemenej zásadný dôvod bola zvedavosť, čo asi tak ten Hollywood urobí s najúžasnejšou európskou milostnou romancou. Bohužiaľ konštatujem, že ten film nie je ani tak legendou o Tristanovi a Izolde, ako skôr jedným z tých diel, ktoré sa snažia ťažiť z momentálnej popularity historických (veľko)filmov. Predovšetkým - kde je nápoj lásky, kde je čierna a biela vlajka na lodi, kde je Tristanov spev a hra na lutnu a kopa ďalších vecí, ktoré tvoria integrálnu súčasť pôvodnej legendy? To si tvorcovia naozaj trúfli hrať sa na lepších rozprávačov než boli stredovekí trubadúri? Najromantickejšie a najemocionálnejšie sekvencie tu boli chirurgicky eliminované z dôvodov, ktoré mi nepripadajú dvakrát inteligentné. No dobre, je tam Franco a je ho tam vidno dostatočne dlho, takže až taká tragédia (myslím filmová) to nie je. Kde je však atmosféra? Kde je dočerta špecifická ranostredoveká atmosféra (myslím tým mystická, aká iná)? Kde je "hmlistý Albión", v opare ktorého sa možno stratiť ako v hĺbke vekov? Kde sú tajomné lesy plné víl, v ktorých by mohol Franco zabudnúť na výzor upnutého rytiera "bez bázne a hany"? No dobre, tak si to všetko pohľadám sám a režisérovi sa nebudem pliesť do remesla. Opakujem: REMESLA. PS: Pri spätnom pohľade musím hodnotenie poopraviť a dať hviezdičku navyše - tento 125 minútový film mi v kine ubehol tak rýchlo, ako keby mal tých minút 85. Takže napriek všetkým výtkam nemôžem nepripustiť, že "na tom scenári niečo je". Aj keď mi totiž nepriniesol práve to, čo som čakal, tých "chýbajúcich" 40 minút mi jasne hovorí, že musí byť nejak báječne vybalansovaný. (23.07.2006)

Nebylo by to tak zlé, ale postrádá to šmrnc a s tou vychvalovanou historickou věrností to taky není tak horké, protože to by keltská Británie v období těsně po pádu Říma sotva oplývala saským názvoslovím. To by se dalo překonat, kdyby to mezi titulními hrdiny, o které by snad mělo jít především, aspoň trochu jiskřilo, ale ve své údajně spalující vášni působí dost chladně a nuceně. Sophia Myles svého filmového partnera herecky překonává, ale na Marka (Sewell) nemá ani jeden z nich. A osobně bych se docela divila, kdyby v reálu nedala Isolda přednost takovému manželovi před nevýrazným Francem. (05.07.2007)

Legendární příběh lásky mezi angličanem a irkou se po nějaké době opět objevil na plátně a romantické sukno mu celkem sluší. Na pozadí přitom zůstává hrozba válečného konfliktu, jenž se Irové snaží vyvolat. Z počátku film funguje prakticky bezproblémů. Marek Vašut si střihne své tři věty než zemře mimo záběr, malý Tristan vyroste, po domnělé smrti dopluje v bárce do Irska, kde potká krásnou Isoldu... Kevin Reynolds odvádí poctivou práci, jenž ovšem negraduje na konci, ale někde uprostřed, při konání rytířského turnaje. Od této chvíle celý příběh upadá až do naprosto předvídatelného závěru, jenž nakonec ukáže i jisté nesmyslnosti ve scénáři. Celý příběh na sobě prakticky nesou právě titulní hrdinové a dá se říci, že jejich představitelé, tedy James Franco i Sophia Myles hrají velmi vyrovnaně a rozhodně působí dobrým dojmem, který obyčejný divák, klidně pochválí. Reynolds snímek natočil opravdu poměrně zajímavě, ovšem právě ve zmíněné polovině snímku mu dochází dech a proto film upadá do vod průměru, ze kterého se už nevyhrabe. (14.06.2006)

80% - Tristan a Isolda je film o čisté lásce, přátelství, oddanosti a zradě. Já osobně jsem po shlédnutí byl příjemně překvapen a velice spokojen, protože jsem čekal, že film bude mnohem horší. Potěšili mě sympatičtí herci, silné emocionální scény i zajímavé souboje. Co by snímku prospělo, by byl o něco větší rozpočet, ale to je skoro nepodstatná věc, takže jak už jsem říkal, jsem spokojený... (12.01.2008)

Vyzeralo to tak lákavo, až som si navodila zbytočne veľké očakávania a po prvom pozretí si vsugerovala, že to bolo naozaj krásne. Na druhý raz to už také výnimočné nebolo, chýbali tomu emócie, silnejšia dejová kostra, vďaka ktorej je napríklad historické Statočné srdce (1995) doslova filmovým unikátom. (21.02.2010)