The Time of the Doctor (S07E16)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti. (28.12.2013)

Opět jeden z těch slabších dílů, ač loučící. Líbil se mi akorát začátek s holografickými šaty a tak. Když se nám pak Doktor na pár set let zasekl ve Vánocích a brutálně zestárl, přišlo mi to takové o ničem. Každopádně jsem zvědav na nového Doktora, protože Matt Smith silně překonal očekávání, takže to Peter Capaldi nebude mít jednoduché... 70% (04.07.2016)

Poslední hodina doktora s tváří Matta Smithe vyvolává hromadu emocí, ale stačí to na pozadí přeplácaného světa S. Moffata, který je ochotný zahodit cokoliv, jen aby Vás teď dostal? Mě ani ne. A to nemám na mysli jen pravidlo, ani to, že tady v jedné větě zjednoduší příběh 7-8 sezony, a už vůbec to, že ve výsledku je přeměna na dalšího doktora jen prachsprostá scénáristická vyklička bez vysvětlení (bez urážky, ale "vyšší moc" neberu jinak, raději bych viděl např. smrt doktora stářím -> což by se mohlo stát poprvé v historii doktorů -> takže by nebylo známo, co se poté stane...). A to ten Capaldi ve svých prvních vteřinách, jako první z novodobých doktorů, nedokáže fascinovat (na rozdíl od Tennantovy laboratorní verze nebo Smithova hravého doktůrka). Poslední 2-3 sezony jde Doktor Who pro mě osobně špatným směrem a jeho autor si nevidí na špičku vlastního nosu. (27.12.2013)

Emotivní hodinka, ve které Moffat naplno ukazuje, proč ho mám ráda i nerada. Má báječný smysl pro humor a dokáže napsat svělé jednotlivé epizody, ale jako showrunner, který by měl prokazovat určitou předvídavost a schopnost vytvářet dlouhé dějové oblouky, často selhává. Ačkoliv nedávný výroční speciál měl svoje mouchy, vánoční speciál roku 2013 je slabě řečeno podivně napsaný a děj tlačený scénáristickou umíněností. Ačkoliv nám bylo ve výročním speciálu přislíbené nové směřování Doktora a nějaký ten pokračující děj na jeho domovské planetě, poselství hned následující epizody je sorry-not-gonna-happen. Co se Moffatovi tentokrát podařilo asi nejlíp, to je odchod jedenáctého Doktora, který je v nové verzi seriálu ten rozhodně nejpoctivější a směřuje k němu polovina vánoční epizody. Ten odchod, který Eccleston neměl vlastně možnost zahrát a při kterém Tennant přeskakoval klacky házené scénářem pod nohy, si Matt Smith užil s úklonou. Nezbývá, než mu v další kariéře popřát podobné štěstí, jak se to podařilo Davidu Tennantovi - přinejmenším to díky jeho dětinskému hravému Doktorovi byla zábavná jízda. Jeho druhé (!) loučení ale bylo na úkor Capaldiho. (28.12.2013)