Sněhuláci (S07E06)

Spolu s Vianočnou koledou bezkonkurenčne najlepší vianočný špeciál. :-) Ak by som mal vybrať jeden diel Moffatovej a Smithovej éry, na ktorý naozaj pasuje označenie "ponurá rozprávka", bol by to tento. Áno, je tu aj humor a hromada heftov a hlášok, intertextové odkazy či pastiše na každom kroku a nájde sa tu nádych (nielen vianočnej) romantiky, no až do druhej polovice dielu prevažuje atmosféra miernej melanchólie. Hoci tu máme zaujímavý a vítaný návrat jedného z klasických antagonistov ešte z čias Troughtonovho Doktora (tentokrát bez robotických yetiov, ale zato s démonicky sa škeriacimi snehuliakmi), táto zápletka je pre samotný dej špeciálu skôr postrannou záležitosťou. Citové a ľudské gro príbehu tvorí Doktorove trápenie sa s hlbokou depresiou a existenčnou ľahostajnosťou po strate jeho predchádzajúcich spoločníkov. (Kvitujem, že to nie je vykreslené ako niečo nedávne, ale ako stav, v ktorom sa hlavná postava nachádza už aspoň niekoľko rokov.) Doktorovým nadviazaním priateľstva s Clarou sa začína nielen menšia smršť situačnej komiky a až detsky roztomilej chémie medzi oboma postavami, ale aj podprahová téma celej nasledujúcej série - potrebnosť a sila priateľstva v ústrety zdanlivo nezdolateľných výziev. Keď Doktora prvýkrát vidíme v tomto vianočnom špeciáli, je z neho smutná, rezignovaná, zatrpknutá troska. Keď ho vidíme o rok neskôr, v nasledujúcom vianočnom špeciáli, stal sa z neho medzitým optimistickejší, ale tentokrát aj oveľa zodpovednejší muž, a má za sebou nielen rozhodné a veľkolepé vyrovnanie sa s vlastnou minulosťou, ale aj vyrovnanie sa so strachom z blížiacej sa smrti. Všetko vďaka prakticky obyčajnej, ale obetavej kamarátke, a vďaka znovuzískanému pocitu, že niekomu na ňom záleží. Niekedy na depku asi niet lepšieho lieku... ;-) (Úprimne, keby ma z depresie mala ťahať takáto milá a ukecaná fešanda, tiež by som hneď rýchlo ožil... :-)) ) Scéna s jednoslovným testom pre Claru je jednou z najlepších v celej epizóde. Na Snehuliakoch je sympatické aj to, že sú po dlhšej dobe prvým vianočným špeciálom, ktorý neexistuje len tak, "vo vákuu", ale má nádväznosť na viacero predchádzajúcich dielov a veľmi citeľný a jednoznačný dopad na ďalší vývoj deja seriálu. Tlieskam. Jedinú väčšiu výčitku adresujem na margo využitia Richarda Granta v role Waltera Simeona. Na to, že je sluhom antagonistu, sa o jeho minulosti a motivácii nedozvieme takmer nič. Možno by to nebolo až tak na škodu, no tento problém pretrváva aj pri dvoch krátkych návratoch jeho postavy v epizódach nasledujúcej siedmej série. V konečnom dôsledku je to však len menšia výčitka. //// "It's smaller on the outside !" "OK... That's a first..." //// Zaujímavé komentáre: DaViD´82, maie, VitaG, Beckett51, PanCitron (29.06.2014)

Zatraceně jsem se bál, jak bude série pokračovat bez Amy, ale pravdou je, že Clara (Jenna Coleman) je perfektní společnice a k Smithovi se náramně hodí. Interakce mezi jejich postavami je dokonalá a hlášky sednout jako prdel na hrnec. Zřejmě jeden z nejlepších dílů, které jsem zatím viděl. Moffatovy scénáře mi totiž sedí dokonale. (21.06.2019)

Takový potenciál! Zasněžený viktoriánský Londýn, nová (skvělá!) dívka s dobrodružnou povahou, co se snaží prorazit Doktorovu ulitu, představení nového záporáka Great Inteligence, kterého mluví Ian McKellen! Tenhle díl si díky jeho temné a kouzelné pohádkové atmosféře užiju vždycky - zlí sněhuláčci a hlavně viktoriánská chůva Clara, která má prořízlou pusu, chytrou hlavu a navíc je to sympaťanda, to jistí. Bohužel ten potenciál nebyl využitý. Příznivci seriálu vědí, že Great Inteligence zůstala zoufale nevyužitá a pozdější Doktorova společnice Clara přece jen nemá takové grády jako její verze z devatenáctého století. Steven Moffat je zkrátka to, čemu pánové říkají "cock tease"... :-/ (21.09.2014)

Provázané dějové nitky svátkům v Tardis sluší stejně moc jako dětské nadšení z předchozích dvou dobrodružství, jen trochu odvádí pozornost od samotné vánoční podstaty, jakou se poslední Gallifreyan v tomto období vyznačuje. Okolnosti mě potom nutí téměř k označení "nejslabší speciál", ale za to může asi ona zdánlivá bezvýchodnost a smutek, kterému se ani Doctor nemůže vyhnout a který tentokrát někde hluboko v srdci zůstává. (26.12.2015)

Atmosféra je podobná jako ve Vánoční koledě a to je jenom dobře. Zápletka je typicky whoovská (přitažená za vlasy a trochu kouzelná), ale působivá je tentokrát hlavně interakce Doktora a jeho nové (a nebo vlastně ne) společnice, která jediná ho dokáže dostat z deprese. Na tu kombinaci flirtování a přátelského pošťuchování je radost pohledět. Mezi Clarou a Doctorem funguje skvělá chemie a na rozdíl od Amy je to děvče se smyslem pro humor, které se každému kolem sebe nesnaží rozkazovat a je plné pozitivní energie. Moffat ovšem co se týče ženských postav příliš široký repertoár nemá, a tak se zase jednou setkáváme se samostatnou zlobivou holkou (jako by ten part už nehrála River Song). (17.01.2014)