Pán času

Doctor Who je britským originálním seriálem, který balancuje na hraně scifi/fantasy s prvky všudypřítomného černého humoru. Přechozí série jsem neviděl a začal tou první s Ecclestonem v roli Doktora. Jeho výkon byl vynikající, tak extecentrický jaký by Doktor měl být. Doktor, který si zachová svůj humor a nadhled i v těch nejdramatičtějších situacích, kdy jde o samotný osud Země (a že jsou takových epizod desítky). To se ale nedalo říct o jeho společnci Rose (Billie Piper), která prostě neumí hrát a její make-up ji prostě nesedí. Přesto se její role naivní Rose dá spolknout. To ale neplatí o její matce a příteli Mickym, kteří mě celé dvě série nesnesitelně iritovali. Není žádným překvapením, že má Doctor slabý začátek (pilot jsem přežil), ovšem druhý díl, kde se datuje letopočet 5 000 000 000 a koná se ceremonie spálení Země Sluncem a všechny rasy se přijely zúčastnit, dává tušit, že Doctor má potenciál. Pomáhá tomu také frajírek John Barrowman, kterému byl později dán spin off Torchwood. První série je na několik dílů velmi nezáživná, vyvažuje to naštěstí výborné dvoudílné finále se změnou Doktora. Objevují se zde také geniální záporáci Dalekové, jejichž EXTERMINATE ! budu mít v paměti hodně dlouho. V druhé sérii nastupuje David Tennant a neskrývám své nadšení. Právě on je tím dokonalým, sarkastickým Doktorem ! Mám ho také rád i proto, že je akčnější než Eccleston a v jeho očích je opravdu vidět ta moudrost věků. Druhá série má i o něco lepší zápletky jednotlivých epizod, poprvé je naznačen Face of Boe. Finále je dojemné, trikově lepší a konečně se loučíme s Rose a její rodinou Třetí série je ovšem jízdou. David Tennant se utrhává ze řetězu, exceluje a vydatně mu sekunduje společnice Martha (Zoe Wanamaker), která v sobě skrývá inteligenci i četný půvab. Definitivně je odhalen Face of Boe, jsou zde další skvělá dobrodružství s Daleky a závěrečné díly patří k tomu nejlepšímu v celém seriálu. Flashback na Gallifray, na který se čekalo tak dlouho, je úchvatný (i vynikajícím hudebním motivem). Postava Mastera (charizmatický John Simm) je skutečným protivníkem Doktora, je ještě více sarkastický, velkou pochvalu sklízí za to, že se neštítí zabít prezidenta USA...Čtvrtá série má asi nejvíce povedených dílů a nejspíše nejlepší hudbu. Samotné finále nabízí crossover s Torchwoodem a je skutečně šílené (scéna, kdy táhne Tardis Zemi přes celou Galaxii a nádherná Song of Freedom). Murray Gold složil vynikající epickou kompozici, kde hojně využívá sborů a většího symfonického tělesa. (08.11.2009)

Doctor Who bezesporu patří mezi nejlegendárnější a nejtrvanlivější seriály všech dob, jehož výjimečnost ovšem netkví ani tak v množství odvysílaných epizod, nýbrž v jeho postupném proměňování se napříč časem - a především v opulentním návratu po mnoha letech pauzy, kdy najednou musel oslovit hned dvě úplně odlišné sorty diváků. Koho by to zajímalo víc, může si zkrátit netrpělivé čekání na dvanáctého Doktora případným poslechem mé přednášky "Doctor Who: Devítka, dvojí diváctví a (znovu)ustavování fikčního makrosvěta", již jsem pronesl pro návštěvníky WHOCONu na podzim roku 2013. (04.05.2014)

Můj skromný, pětihvězdičkový cejch je směřován pouze k páté, šesté a sedmé sérii, neboť ty předchozí čtyři pro mě byly nebetyčné utrpení. První jsem ještě s úporným sebezapřením ustál, ale druhá na mně přistála celou vahou nekonečna a sonickým šroubovákem se mi pokusila vyvrtat zub moudrosti. Tou dobou jsem zbylé díly šoupl do osamělé složky s názvem "Doctor Who", na kterou se příštích dvanáct měsíců snášel prach, až jsem konečně, po moudré radě svého nerdovského souputníka, škubl otěžemi páté řady a u té slavnostně vytrval až do epického závěru. Ale hezky popořadě. Do první řady jsem šel s očekáváním třeskutě úsměvné, geekovské scifárny, ale dostala se mi nadsázky prostá, zaseknutá gramofonová deska. Nástup Matta Smithe ono neustálé zachraňování světa s plnými baťůžky srdceryvného bědování nad chcípáním vzácných druhů převrhl na strhující, nahláškovanou genialitu, která všechny nešvary svých předskokanů obrátila na nezpochybnitelná pozitiva. Mattův Doktor je nehorázně naspeedovaný sympaťák, jenž neztrácí tvář v žádných polohách a jeho multidruhový doprovod mu zdatně vrací každou přihrávku. A hlavně epizody jsou kvalitativně na stejné výši, přetékají časovými paradoxy a vším ostatním, co dělá scifi skvostným žánrem a další sérii si rozhodně nenechám ujít. (30.09.2013)

kvělá ukázka britského televizního scénáristického umu. První série je takový pomalejší rozjezd, ale počínaje druhou je to fakt maso. Je těžko uvěřitelné jak dobře může takováto ujetá kombinace retro-sci-fi prvků, humoru a dramatu tak perfektně fungovat. Obzvlášťě díly s Daleky, nebo s kyberlidmi (mimochodem ve své věrnosti vizuálnímu stylu 60. let. téměř směšně vypadajících ) jsou taková nálož, že jsem v rámci televizních sci-fi seriálů nic tak dobrého neviděl. Když ještě přidám živelný herecký projev Davida Tennanta, není co řešit. Po čtyřech sériích konstatuji, že je to nejlepší seriál vážnějšího typu, který jsem kdy viděl. Divák až žasne kolik děje a zvratů se vejde do 45 minutové stopáže. Scénáristé Russel T. Davies i Steve Moffat jsou podle mě géniové, protože díky nim snad jako jediný seriál co znám neupadá, ale rozkvétá i v 7. sérii. Každá série je ukončená brilantě, že při poslední epizodě snad ani nedýchám, mám husí kůži a ještě několil dní se z toho vzpamatovávám. Tenhle sériál není jen nejlepším současným seriálem, on je totiž úplně jiná liga. Honocení: 1. série: 75%, 2.série: 85%, 3. 100%, 4.série: 100% , 5. série: 100%, 6.série: 100%, 7.série: 100%. 8. série: 80%, 9. série 100%. (17.12.2012)