Pán času

Takový podivný patvar, který by chtěl být hrozně moc věcí najednou, ale ani jedna mu nejde, tak za prvé se snaží být do určité míry věrný svému prastarému (bráno z televizního hlediska) původu a zároveň být co nejvíc kůlovitým a prostě mu to nejde, výsledek působí jako zpářenina mezi Hvězdnou bránou (a to těmi horšími díly), Xenou (těmi zábavnějšími díly) a de facto jakýmkoliv scifi o cestování časem první poloviny minulého století. Obrovské zneužívání deus ex machina prostředků, ne zrovna dobré kulisy (další z důsledků bídného propojení nového a starého)... Navíc ani ti doktoři se nějak zvlášť nepředvádí (většina scénářem, někteří herecky). Epizodická blbinka na zahnání odpoledne? OK. Scifi kult nedozírných kvalit? To fakt ne. Howgh. (08.02.2014)

Skvělý seriál. A jsem rád, že jsem se k němu po x letech poslouchání žvatlání svých přátel o tom, jestli je jedenáctka lepší než desítka a podobně, dokopal a následně se mi podařilo pro Doktora zapálit i mou drahou sestru. Neměl jsem tucha, do čeho jdu, takže z počátku samozřejmě panovalo spíše rozčarování až zklamání z papundeklové úrovně první série a z toho, jestli je to vůbec míněno vážně. Podobně konsternizující bylo i první setkání s Dalekem; opravdu má být tahle přerostlá solnička se záchodovým zvonem a šlehačem Doktorův arcinepřítel? Po čase jsem se samozřejmě na Doktorovu vlnu naladil a nyní po devíti sériích na něj nedám dopustit. Nechce se mi tu zabíhat do přílišných detailů, jinak bych toho popsal stohy, ale jak mám jak jedenáctku, tak dvanáctku rád, tak po scénáristické / příběhové stránce to šlo od páté série dolů, kdy jsem část příběhů musel odepisovat jako timey-wimey (možná po více shlédnutích by mi to všechno smysl dávalo), většina celosériových uberpříběhů mne nebavila. Scénář zatím dvou sérií dvanáctky byl už z mého pohledu hodně slabý, tento dojem ještě zhoršovala pro mne osobně nejhorší a nejotravnější companion Clara. Budu se koukat dál, to jo, na to mne Doktor příliš pohltil. A budu zvědav, kdo se ujme po odchodu Moffata desáté série a co s ní provede... 90% (1.-4. série - 100%, 5.-6. série - 90%, 7.-9. série - 80%) (28.08.2016)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)

Jelikož jsem toho o Doctorovi Who slyšela hodně chvály ještě před tím, než jsem vůbec mohla zjistit, o čem tenhle seriál vůbec je, chtěla jsem ho odepsat a vůbec na něj nekoukat. Nakonec jsem se rozhodla, že se teda podívám. Jak jsem tak koukala, říkal.a jsem si, že jsem měla pravdu. Za prvé, je to sci-fi, ke kterému já moc blízko nemám, a za druhé, všichni mi připadali příšerně nesympatičtí. Jenže stačily asi tak 2 vteřiny a všechno v Doctorovi Who mě nadchlo. I ty původně nesympatičtí lidé. No jo, Britové, na ty si asi musíte nejdřív zvyknout, abyste si je mohli zamilovat. Když mi už po prvním díle (upřímně to byly asi 2 vteřiny) přišla představa, že promeškám příští díl, hrozivá, musela jsem si přiznat, že se mi tenhle seriál líbí. Líbí se mi Doktor, jeho společnice, modrá telefonní budka jménem TARDIS (uvnitř je větší)... Líbí se mi taky mimozemšťani, Dalekové, Kyberlidé (teda tady to 'líbí' neberte tak vážně, Daleky, Kyberlidi a další mimozemšťany ze srdce nesnáším :D)... U tohohle seriálu si připadám jako děsná citlivka.. Kdo u sci-fi seriálu brečí? Když Rose držela svého umírajícího tátu, brečela jsem. Když 9. doktor (Chris Eccleston) zregeneroval, nesla jsem to dost těžce (jo, zas jsem bulela), přece jenom jsem si bez něj nedokázala DW představit. Ty jeho držky byly prostě úžasné :D. Hned ve Vánoční invazi jsem si ale zamilovala Davida Tennanta, který mě svými obličeji a výrazy úžasně baví a už teď mám strach, jaké to bude, až zregeneruje v Matta Smithe (je mi jasné, že zas budu bulet :D). Když 'zemřela' Rose, bulela jsem asi 30 minut. Strašná citlivka. Zatím jsem z doktorů zažila Christophera Ecclestona a Davida Tennanta, ze společnic Rose Tylerovou, Donnu a Marthu, a přiznávám, že i když jsem se pokaždé s předchozím členem těhle dvojčlenné party loučila těžce, toho dalšího jsem si zamilovala stejně jako toho předchozího. Tenhle seriál prostě miluju. Jo, řekla jsem to. I přes to, že mě o tom každý chtěl přesvědčit předtím, než jsem věděla, kdo Doctor Who je. 100% (13.10.2013)