Maurice Richard

Všem těm floutkům kteří chtěj ve dvaceti milionový smlouvy a přitom se sotva drží na nohou, bych tenhle příběh o neuvěřitelný dřině a vůli něco dokázat pustil. A jejich rodičům tlačícím na trenéry taky. Vedle silnýho motivu můžeme sledovat i náhled do hokejovýho pravěku, kdy crčící krev, vyražené zuby a monokly byly denním chlebem všech tehdejších hráčů. Snad tehdy vzniklo rčení o nejtvrdší hře na světě. Co mi moc nesedlo byl v tomto případě Roy Dupuis. Ne že by nebyl vhodným typem nebo hrál špatně, ale mě jeho Maurice Richard přišel jako neskutečně depresivní chlápek. Ale to bude spíš chyba scénáristů. Každopádně mě v souvislosti s Richardem napadají jména řady našich sportovců, jejichž příběh byl neméně silný a určitě by si zasloužil zpracování. Plánička, Zátopek, Mikoláš, Modrý a vůbec celá parta uvězněných hokejistů atd.. Kdy se dočkáme? 80% (02.07.2011)

Nie som fanúšikom hokeja a doteraz som ani nepočul o hráčovi s menom Maurice Richard. Dalo sa teda predpokladať, že film o ňom nemá najmenšiu šancu ma zaujať. A opak bol pravdou. Nie snáď preto, že by som objavil čaro hokeja. To v žiadnom prípade. Naďalej považujem za eufemizmus, keď sa o hokeji hovorí ako o kontaktnom športe. Je to, alebo presnejšie v tej dobe to bol šport, ktorý neveľmi rozlišoval medzi tvrdými a zákernými zákrokmi. Mimo štadióna by za niektoré zákroky išli vinníci pred súd, ale v jeho vnútri si neposedeli ani na lavici hanby. Tak by hokej, ani iný šport nemal vyzerať. A ak si to diváci vyžadujú, nech idú pozerať na súboje v klietke oktagonu. Film sa dotkol aj nie najlepšieho spolunažívania francúzsky a anglicky hovoriacich Kanaďanov. Na to, že film bol športovou drámou som výnimočne spokojný s autenticitou, hereckými výkonmi i atmosférou, ktorú dokázal navodiť. (01.02.2020)

Čo viac si želať ako dobrú športovú drámu, čo poviete? Možno športovú drámu s príbehom, ktorý nevzišiel umelo z pera scenáristu, ale napísal ho sám život. Maurice Richard je nielen pre filmových, ale aj globálne pre športových fandov tou pravou lahôdkou. Dobové prvky vo vizuálnom ponímaní pôsobia viac ako dôveryhodne, Roy Dupuis v "Rocketovej" koži je viac ako presvedčivý, kamera je viac ako dobrá a celý film je viac ako priemerná záležitosť. Takže let´s go habs. (11.04.2008)

„Povinnost“ pro všechny ty (z nás), kteří milují tu „divnou hru“, kde se parta chlápků s noži na botách honí za tím černým pryžovým tvrzeným nesmyslem, ty, kteří si „na rybníku na 2 boty“ hráli za ten „svůj klub resp. na svého hráče“, obdivují parádní (gólové) akce (technické hráče), stejně jako jim srdíčko zaplesá při dobře trefeném hitu popř. mají slabost pro „provoněnné“ (potem a přebytečným testosteronem) šatny, zajímají se o historii této krásné hry a alespoň něco málo jim říkají jména jako B. Orr, G. Howe, G. Vezina, J. Plante, J. Laviolette, J. Primeau, P. Esposito, M. Lemieux, W. Gretzky…. Přiznám se, až do tohoto snímku jsem za jménem Maurice ("The Rocket") Richard viděl pouze a jenom statistiky a věděl, že cena pro nejlepšího střelce sezóny NHL nese jeho jméno. Teprve zde jsem si k jménu mohl konečně dosadit i konkrétní tvář resp. samotný příběh, byť jeho (podrobný) životopis od snímku nečekejte. Jedná se o určitý časový výsek z jeho (hokejového) života a exkurzi do doby (jak již trefně poznamenal uživ. Djkoma), kdy „hokej skutečně pořádně bolel, šilo se v jednom kuse a zejména gólmani permanentně vypadali jak po pravé vesnické hospodské nakládačce“). Většina snímků podobného ražení si do jednoho (vy)láme zuby na patetických sladkobolných scénách. Ono to k nim jednoduše svádí a přestože i zde se několikrát balancuje (řečeno hokejovou terminologií) na velmi tenkém ledě, daří se Ch. Binamé(mu) (pokud to v tomto případě vůbec lze) držet (od hlavní postavy) zdravý odstup, přičemž největší devizou snímku (vyjma dobové autentičnosti-velmi sympaticky působící retro look a příjemně minimalistickému R. Dupuisovi, který od Brutální Nikity ušel pořádný kus cesty (důkazem budiž o rok později jeho generál R. Dallaire)) a zdatně mu sekundujícímu S. McHattiemu (coby trenérovi Habs Bobu Dillovi), je jeho civilnost. Příjemně potěší i (politicko-společenský) přesah, (viz frankofonní část versus zbytek Kanady). Navíc (jak už je zde několikrát zmiňováno) skutečné hokejové fandy potěší i současní hokejisté v minirolích v podobě V. Lecavaliera, S. Averyho, či M. Ricciho. Objektivně za (silné) 4* (přičemž k úplné spokojenosti mi chybí resp.vadí to přílišné ikonizování samotného Maurice Richarda, byťpravda, on se skutečnou ikonou stal) a je (mi) určitě sympatičtější (bližší), když si malý kluk za svého hrdinu (idol) vybere „chlapa z davu z masa a kostí“, létající raketu M. Richarda a nikoliv létajícího netopýřího popř. pavoučího muže. Takže, subjektivně (i s přihlédnutím k faktu, že kvalitních hokejových potažmo sportovních snímků je jako šafránu), 5*. P.s. a hráč, za kterého jsem já „na rybníku“ sázel branky? Ríša Žemlička resp. (když už je řeč o NHL) jednoznačně M. Lemieux. Takže nikoliv Habs, ale tučňáci z Pittsburghu jsou mojí srdeční záležitostí P.p.s. special thank´s uživ. Earl_23 za tip. (01.08.2012)

Mám rád téměř všechny druhy sportu. Hokej patří mezi ty nejoblíbenější a obzvláště NHL sleduji nejvíce. A komu fandím? Montrealu Canadiens. Z toho docela vyplývá, že asi nebudu úplně objektivní, co se týče tohoto filmu, nicméně nenechte se zmást. Příběh Rakety Maurice je opravdu ideální pro jeho filmové ztvárnění a to se, musím říct, opravdu povedlo. Jeden z nejlepších hokejistů historie, po kterém byla pojmenovaná trofej, udělovaná hráči s nejvíce vstřelenými góly v základní části NHL, měl opravdu těžkou cestu na vrchol a ukázal, jak se má bojovat a jít za svým cílem. Nenápadný malý velký film o velkém hokejistovi a bojovníkovi s céčkem na hrudi... (15.05.2009)