Welkeom tu Dongmakgol

Když jsem poprvé viděl plakát, řikal jsem si, že půjde o nějakou romantiku, kdy si holka vybírá mezi Jihokorejským a Severokorejským vojákem. Avšak Po shlédnutí tohoto filmu jsem byl velmi mile překvapen. Jak vše dokonale hrálo, ať už se jednalo o příběh, efekty, barvy (barevnost okolí se mi moc líbila a nějak to zlehčovalo ten žánr válečný) či další věci, vše mělo svůj řád, který tento film vyzdvihl k nejlepším shlédnutým filmům, které jsem měl tu čest vidět. Příběh o normálních vojácích, kteří se stanou hrdiny, alespoň ve svých srdcích, o přátelství, které se může vyvinout v jakékoliv době a za jakýchkoliv okolností a hlavně nevědomost, proč vlastně lidé válčí s lidmi a dokonce i s vlastním národem a jak to vlastně vůbec začalo. Ani si nedokážu vybavit nějaký film, s kterým bych to mohl srovnat. Krásný film s krásným, ale smutným koncem. 95% (27.01.2010)

Hodnocení za nádherné momenty a poselství, které v sobě film nese. To je ale dosaženo skrze poněkud zákeřný a natahovaný scénář, který postavy a veškerou poetiku s důslednou předvídatelností spíše ničí. K tomu tentokrát bohužel nepřispívá ani Joe Hisashi, který si tu nejen recykluje své Ghibliovky, ale upsal se Korejcům i s tím jejich Pachelbelem a to mu tentokrát neodpustím. Velmi schizofrenní zážitek. (02.12.2006)

Zasazením (Korejská válka) a především tématem (satyra na nesmyslnost války) dosti podobné M*A*S*H*i. Komičnost, absurdum ale i smrt jsou těmi prvky, kterými režisér Korejskou válku hanobí z pohledů všech válčících stran. Do jisté míry je Dongmakgol dílo poetické pohrávající si s množstvím krásně barevných a zpomalených scén. V paměti utkví minimálně vtipně-animované zpracování lovu kance a závěrečné bombardování protileteckého hnízda. K hudbě: opravdu úžasná, ale jako už bych ji někde slyšel - a to v Mononoke! - ejhle, hudbu složil stejný skladatel: Joe Hisaishi 8/10 (24.07.2010)

Bohové musejí být šílení. Jak jinak by mohli dopustit takový zvěrstvo jako je válka. Její absurditu neukazuje nic líp než tenhle film. Na začátku masakr, uprostřed poetika, humor a na konci zase válečná mašinérie. Kéžby už nikdy a nikde nemuseli mít lidi na hlavách dýně. Nevím, co víc bych rozepisovala. Jiní to napsali už dávno za mě a hodnocení se nemýlí. Pět hvězdiček, tady není co řešit. (20.10.2012)

Jak už napsal Divočák, tohle je hodně přesvědčivý protiválečný film. Žánrově velice pestrý - válečný film, který se chvíli tváří jako komedie a jindy zase jako nejvážnější drama. Právě díky tomuto kontrastu je tolik působivý. Svým způsobem mi hodně připomíná nějakou novodobou pohádku, jak se shodou náhod potkají dvě znesvářené strany a pak se začnou mít rády... Ale tohle vše může být skutečné, příběh skvěle ukazuje, že i největší nepřátelé spolu dokážou bezproblémově vycházet a válčení je malicherné. Nicméně čekal jsem jiný konec. (01.02.2009)