Welkeom tu Dongmakgol

Asi jsem viděl už příliš mnoho filmů. A nejspíš i proto se spořádaně nedojímám podle toho, jak pan režisér zrovna píská. Může sice zaujmout pro středoevropana stále exotickým jihokorejským kabátkem, ale ani tím nemůže dostatečně zahalit instantní a prvoplánovaně průhledné představení. Nuda v barvách duhy. (04.08.2011)

Chtěl bych žít v zapomenuté horské vesnici, kde slova přátelství či vzájemná pomoc jsou samozřejmostí a dosud tam nepronikly nesmyslné výdobytky moderní civilizace - daně, Justin Bieber, chamtivost, rakovina, silikony či CIA. Internet bych ve své chatrči samozřejmě mít musel, aby zástupy křečků v točících kolech nevyráběly elektřinu nadarmo, ale tím by to končilo. A jak bych se smál, kdyby přišli na návštěvu nějací mužíci v maskáčích s pistolkami, protože nic směšnějšího bych do té doby neviděl. A já se smál u tohoto snímku, který nápadně připomíná kýčovitý doják, ale mému primitivnímu pohledu na svět připadá naprosto úžasný. (25.06.2014)

Zasazením (Korejská válka) a především tématem (satyra na nesmyslnost války) dosti podobné M*A*S*H*i. Komičnost, absurdum ale i smrt jsou těmi prvky, kterými režisér Korejskou válku hanobí z pohledů všech válčících stran. Do jisté míry je Dongmakgol dílo poetické pohrávající si s množstvím krásně barevných a zpomalených scén. V paměti utkví minimálně vtipně-animované zpracování lovu kance a závěrečné bombardování protileteckého hnízda. K hudbě: opravdu úžasná, ale jako už bych ji někde slyšel - a to v Mononoke! - ejhle, hudbu složil stejný skladatel: Joe Hisaishi 8/10 (24.07.2010)

Nejlepší protiválečný film jaký jsem kdy viděl a to počítám třeba i Schindlerův seznam nebo Hrob světlušek. Welcome to Dongmakgol si nehraje na nějaké drastické násilné scény nebo na citové vydírání, naopak se hodně milým a civilním způsobem snaží ukázat zbytečnost války, nevraživosti mezi lidmi a fanatizujících politických ideologií. I ze zarytých nepřátel se totiž lusknutím prstu mohou stát nejlepší přátelé, stačí jim jen ukázat, že neexistuje důvod, proč by jimi být neměli a také proč zabíjet, když můžete žít. (25.08.2007)

Je to dosť dobrá vojnová dráma s komediálnymi prvkami. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa behom Kórejskej vojny, kedy sa pár vojakov zo severnej a aj južnej strany z rôznych dôvodov oddelia od svojich a cesty ich dovedú až k jednej neznámej horskej dedinke, kde všetci žijú v mieri a harmónii a tak aj vojaci si napriek počiatočnej nevraživosti k sebe nájdu cestu. A keďže americká armáda kvôli nezvestnému pilotovi chystá vojenskú akciu, musia sa obe strany spojiť, aby dedinku ochránili. Spracovanie je na tom dobre, ešte prvá polovica nie je až tak dejovo výnimočná, ale dá sa dobre zoznámiť so všetkými dôležitými postavami, ktoré majú dostatok priestoru a celý čas cítiť takú príjemnú mierumilovnú atmosféru, no všetko sa zmení v polovici originálnou a skvelou scénou s diviakom, ktorá sa po všetkých stránkach nadmieru vydarila, potom sa už aj k postavám sa dá vytvoriť ten pravý vzťah, pribudne dôležitý prvok deja, chystaný americký útok a už je to až do konca výborný filmový zážitok. Spokojný som aj s humorom, tento film sa nezameriava na nejaké výrazne vtipné scény, ktoré majú vyvolávať smiech, ale je tak jemne dávkovaný, že takmer celý čas udrží menší úsmev na tvári. Dobre je na tom aj akcia, až tak moc jej tu samozrejme nie je, ale úvodná akcia alebo hlavne nočný vpád do dediny sú dosť zaujímavé a veľmi dobrá je aj záverečná obrana proti letectvu. Herecké obsadenie je perfektné, ako vždy výborný Sin Ha - gyun, o nič nezaostáva ani Jeong Jae-yeong, ale najväčšiu pozornosť si aj tak nepochybne získa dokonalá Kang Hye-jeong, ktorá je ozdobou takmer celého filmu. Réžia je perfektná a o to viac ma prekvapuje, že Park Hye-jeong už takmer nič iné nenatočil a nadmieru som spokojný aj s technickou stránkou. Welcome to Dongmakgol je jeden z najzaujímavejších protivojnových filmov, aké som kedy videl. 78% (13.04.2012)