Anna a vlci

Tak tohle byl silný film s ještě silnějším koncem. Kdesi ve Španělsku, na kopci na odlehlém místě mezi pískem a keři ,stojí obrovská vila, kam přijíždí mladinká Geraldine Chaplinová coby vychovatelka tří holčiček. Jenže babička má záchvaty a je takřka nepohyblivá, matka dětí je bez zájmu a tak na chod domu spolu se sloužícími zbývají tři bratři, z nichž jeden je něco jako kápo, neboť má úchylku pro vše vojenské, druhý mírně perverzní - pokud se to tak dá nazvat -a třetí uzavřený, který se časem odstěhuje do jeskyně a chce se stát poustevníkem. A všichni, za cvrkotu cikád a sálajícího slunce, se snaží Annu ovládnout.....alegorie na Španělsko? Dá se najít.... A lidský příběh? Velmi silný .,Skvělá Geraldine a čtyři hvězdy. (20.01.2013)

Snímek je alegorií na diktátorskou vládu generála Franca. Je ale velmi složité číst mezi řádky, protože zpráva, která se v nich ukrývá, už poněkud vybledla. Pro nynější mladou generaci je to více než obtížné, protože si sedmdesátá léta minulého století nepamatuje a v současnosti se o nich už nemluví. Španělsko je teď jinou zemí a ten, kdo informace vyloženě nevyhledává, asi těžko pochopí, o čem film „Anna a vlci“ je. Ale i bez jakékoli znalosti jde o zajímavou podívanou. Je ale škoda, aby film ztratil svůj význam, proto je lepší si před zhlédnutím filmu nastudovat co nejvíce, protože jinak utrpení Anny vyzní naprázdno a budete mít pocit, že se díváte pouze na to, jak to chodí „u blbých na dvorku“. (09.03.2010)

Byť dílčí akordy alegorie, dostupné patrně jen hodně poučeným španělským pamětníkům, vybledly, zážitek, který Saura nabízí, přetrvává. Jednu ze svých nejlepších úloh tu získala a beze zbytku využívá Geraldine Chaplinová. Za zdánlivým nadhledem a noblesou aristokracie se skrývá krutost jejích někdejších předků a nesporná zločinnost zakladatelů těchto často samozvaných elit. Psychologická důslednost v pojetí klíčových postav, se kterou Saura rovněž pracuje, jen dotahuje a zvýrazňuje výsledný dojem. Dojem, který je i racionálním poznáním. Že totiž totalita zleva je nepředstavitelná bez totality zprava. A naopak. (16.08.2010)

Rozvláčné drama připomínající svým vyzněním Pasoliniho Saló. I zde máme možnost nahlédnout do duší a tužeb zvrácených osob. I zde je kladen důraz na stránku sexuální, násilnickou i spirituální. Ovšem Saura nezachází tak daleko. Jeho podobenství o zlu je pro diváka daleko přijatelnější a to i díky hereckým výkonům, o kterých se u Pasoliniho, dík jeho metodě tvorby, nedá mluvit. (27.01.2009)

Pro mě zatím zcela neznámý režisér a hned jsem musela natrefit na film plný metafor, který ve své době mohl být silně provokativní. Jak tady píše jeden uživatel, bylo docela náročné přijít tomu filmu na chuť. Ovšem s přibývajícími minutami, kdy už bylo zcela jasné, kam Carlos Saura směřuje (i z obsahu nahoře), jsem se do toho položila a už jen sledovala, jak to nakonec všechno dopadne. Protože jinak byl začátek takový, že já osobně kdybych byla na místě Anny, tak si sednu na první vlak, nebo cokoliv jiného a zmizíím z dohledu nejen těch tří vlků, ale potažmo celé té morbidní rodinky. Ale to už by bylo o úplně něčem jiném. Určitě oceňuju vynikající výkon Geraldiny a práci kamery, která její krásu ještě vyzdvihla. Pravdou je, že její práce jako guvernantky mně trochu unikla, protože děti se tam pouze párkrát jen mihly, ale je to zřejmě jen maličkost, která nebyla podstatná a kterou můžu klidně hodit za hlavu. (12.12.2012)