Grandhotel

Na Grandhotelu je příjemný způsob jakým si pohrává s ještědským vysílačem a jeho symbolikou coby zhmotnění touhy dotknout se oblohy, která je vlastní i hlavnímu hrdinovi Fleischmanovi. Vizuálně film taky má co říci, neustále převalující se mraky, modrá a bílá, dávají filmu výraznou tvář, která člověku utkví v paměti. Za zmínku stojí i hudba, v níž Muchow chytře kloubí elektronickou hudbu s vážnou. Tak, a teď proč se mi film nelíbil. Ondříček upadl do stereotypu, v němž postavy přeříkávají ty nejméně pravděpodobné věty, působí jako ufoni, se kterými se nijak nedokážu ztotožnit. Celý film působí neživě, uměle, jako bych si ho koupil zabalený do igelitu někde v Albertovi. Nepomáhají ani klady, které jsem zmínil na začátku. Je mi líto. (27.10.2006)

Kdybych to bral z pohledu realističnosti, problém celého filmu je, že tam je každý nějakým stylem ujetý a prakticky se v něm nevyskytuje normální běžná postava. Ale v komedii se to docela ztratí a faktem je, že právě tato stránka (vada) filmu je hlavně v první části strůjcem mnoha velmi humorných situací. Druhým negativem je pak fakt, že se Ondříček nesnažil natočit jen komedii, ale i jakési romantické drama, a to filmu (hlavně v jeho závěru) trošku škodí a ubírá na zajímavosti a poutavosti. Zkrátka, stahuje to film do docela poměrně něvábně zavádějících zatuchlých vod kýčovitého mainstreamu. Oprostit ten film od tohoto, byla by to na české poměry poměrně dobrá velmi zábavná komedie. Taclík je poměrně křečovitý. Issová tradičně zajímavá. Ovšem Jaromír Dulava je naprosto kulervoucí. Mám toho herce fakt rád, ale tohle bych od něj snad nikdy nečekal. Ten jeho hláškující zastydlej puberťák mě fakt rozválcoval a snad jen díky němu, a vlastně taky Patkovi v podání Jaroslava Plesla dávám hvězdy čtyři a ne jen tři. Dulava je king! (22.04.2012)

Ondříčkův snímek je stejně působivý jako první filmové záběry na Ještěď, který obeplouvají kumuly, cirry a straty. Tyto mraky a vůbec celá meterologie je životní cestou pro podivína Fleischmana, hodného zarputilého samotáře, jenž má z žen stejnou panickou hrůzu jako z překročení pomyslných hranic města Liberec... Nebudu zapírat, že před shlédnutím jsem měl trochu obavy, připadá mi, že česká kinematografie posledních měsíců mě míjí dosti velkým obloukem. Grandhotel mě překvapil. Kromě Marka Taclíka, který svého Fleischmana ztvárnil výborně (s výjimkou nuceného, kostrbatého a křečovitého "jako prostě"), je tu spousta legračních a svým způsobem zajímavých figur: zastydlou pubertou stižený recepční, resp. šéf hotelu Jégr, posedlý Němec a rádoby pilot Franz, nešťastně zamilovaná uklízečka Zuzana, nešťastně zamilovaná servírka Ilja a číšník Patka, velebící si v amerických frázích, jimiž prokládá svojí češtinu. Impozantní a vyšší nadmořskou výškou načichlé obrazy a situace doprovází skvělá melancholická hudba. Zvláštně atmosférický film, kterému vévodí Taclík,Issová, láska, samota, odlišnosti a změny. (19.07.2007)

Jiný humor než narážky na sex a sebeukájení se zde nevyskytuje, takže víc jak 2* to rozhodně nebudou...Jediné, co zde za něco stojí, jsou záběry na Ještěd, což mi ale přijde u komedie docela málo. Chyba: Na začátku filmu, ve scéně, kdy Marek Taclík smrká, mu kapesník odfoukne silný vítr doprava. V záběru z větší dálky ovšem letí na opačnou stranu, tj. doleva. (01.09.2009)

,,A kdybys večer jako někam chtěla, tak si vem pláštěnku. Bude pršet“..... Českej film o lidech, o vztazích, ale jinak! Vztahy jako počasí, čekající na ten správnej vítr, kterej rozežene tu spoustu mraků v duši. ALE CO KDYŽ TO POČASÍ OVLIVNUJEME SAMI? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět výbornýho J. DULAVU, M. TACLÍKA a nemocnou popelnici. 2.) Ještě jsem neviděl Ještěd (ani zprava, ani od Boleslavi, ani od Růžodolu...). 3.) Jsem Liberečák. 4.) Nevím, jakej se v Liberci připravuje elixír lásky. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.11.2010)