Krajina přílivu

Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%. (11.03.2007)

Něco mezi návštěvou Schwarzenberský hrobky a uklízením po drogovým večírku v centru Bagdádu. Terryho ponožky tentokráte vítají diváky v úplně jiný dimenzi, vesmíru, kde jsou děti magoři, dospělí neexistují a bombové útoky jsou prováděny za účelem zničení žraločí bytosti. Všechno mělo význam, ale Giliam hledal tak dlouho jointa po zemi a nechtěl zastavit ten kolotoč bizarních záběrů, až jsem z toho dostal schýzu. Závratě a pískání v uších, pocit samoty na celým světě a že svět je jedna velká imaginace, to je analýza a pocitovost Terryho Tidelandu. Vítej v jiným kosmíru! (05.07.2009)

Jednu hvězdičku má ode mě Gilliam za svou bezbřehou fantazii a jednu za herecký koncert Jodelle Ferland. Ta, pokud si zachová tutéž hravost, bezprostřednost a schopnost převtělení se, tak z ní bude nová Kirsten Dunst. Chtěl bych pokračovat v kladech, ale musím přiznat, že už nějak nemám, co bych přidal do placu. Potíž je v tom, že mně Gilliamův příběh tentokrát nepřišel dost nosný a větší část snímku jsem se nepokrytě nudil. Jím vytvořený svět mě zkrátka nepohltil a o jeho hrdinku jsem se nebál ani jí nedržel palce. Šlo to zkrátka kolem. Celkový dojem: 40 %. Jsou tací, co považují Krajinu přílivu za morbidní, jsou tací, co ji považují za ujetou, já ji považuju za stereotypní a únavnou... (10.02.2014)

Napriek tomu, že zvyknem pozerať aj hodnotiť značne nekonformné, zvrátené ba priam úchylné "prepytujem" filmy, patrí môj vkus a diela v jeho diapazone skôr k tým konzervatívnejším. Preto priznávam, že ma rozhorčené výlevy tunajších spolukomentátorov (narábajúce so slovami ako nechutný, šialený, chorý,a pod.) nadmieru pobavili. TIDELAND je totiž čistá fantázia, ktorou GILLIAM prináša do konzumu v ktorom žije naša polovica sveta, niečo čo naposledy "objavila" režisérska generácia rokov 60-tych (zvlášť JAKUBISKOvská poetika je tu viac než zjavná). Spája sakrálne s profánnym, škaredé s pekným, aktuálne s anachronickým,... V kontexte GILLIAMOVEJ tvorby je to ale fantázia štandardná, ničím neprevyšujúca napr. BRAZIL. A ruku na srdce, nezdá sa Vám vážení, že deti sú v dnešnom svete tá najohrozenejšia kategória ? (drogy, rozvody, pornografia, násilie, ...) Apropo, tá ALICA/ALENKA je podľa mňa iba návnada pre ortodoxných intelektuálov. -------- No a pre Vás ktorí naozaj chcete svojim zhuseným pocitom z kinematografie "iného druhu" dať voľný priechod, pozrite si napríklad nejaké referenčné dielo od A. JODOROWSKYho. (27.12.2006)

Carrollovská říše divů může mít mnoho podob. Ve filmu Terryho Gilliama je to buranský zapadákov se dvěma domy uprostřed nekonečných lánů trávy. Sem přijela malá holčička s otcem feťákem a zatímco on si dopřává „dovolenou“ ze stříkačky, ona tráví čas konverzací s hlavami panenek a poznáváním groteskních sousedů. Realita, sen, fantazie a šílenství nejsou jasně odděleny, nýbrž splývají do pokřiveného obrazu znepokojivého světa, v němž je představivost stejně tak obranou proti hrůze, jako hrůzostrašnou iluzí. (17.08.2008)