Krajina přílivu

Divné. Gilliam chtěl nejspíš říct, že děti, steně jako dospělí, občas potřebují uniknout do svého světa, akorát k tomu nepotřebujou drogy apod. A že se v tom svém světě můžou, stejně jako dospělí, snadno ztratit. Nevím, zda je Gilliam dítě, nebo dospělý, ale ztratil se v tom teda pekelně. Navíc je to většinou dost hnusný a neustále to staví diváka do poněkud pedofilní pozice.. děkuju, nechci... (04.09.2007)

Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%. (11.03.2007)

Pokud chcete zažít něco jako velice intenzivní bad trip, pusťte si Krajinu přílivu. Je to totiž film veskrze hnusný a odpudivý a to snad v každé scéně. Opravdu se budete těšit až tahlé hrůzná fantasmagorie skončí. Jenomže by bylo nefér film jednoduše shodit, protože mám dojem, že film je přesně takový, jaký ho měl Terry Gilliam mít. Po ryze komerční (a hlavně nepovedené) Kletbě bratří Grimmů, chtěl udělat něco jako pravý opak a to se mu fakt povedlo. Navíc ze všeho toho hnusu, který z filmu číší je cítit skutečný záměr nehladit diváka po srsti, ale naopak vymáchat ho v depresi. A kdo říká že umění jen něco, co je krásné a líbivé? Důležitý je jeho efekt. A Krajina přílivu mě zasáhla obrovskou vlnou negativní, ale přeci jen nějaké, energie. Nejvíce podobný Gilliamův film je Strach a Hnus v Las Vegas, ale zde šel režisér snad ještě dál. Jak se říká hranice mezi genialitou a šílenstvím je mnohdy nepatrná a zde ji snad Gilliam překročil, ale i přesto jaké se všechno zdá zcestné v závěru film dá smysl. Nejspíš už Krajinu nikdy nebudu chtít vidět znovu, protože je to opravdu těžce stravitelná záležitost. (23.11.2011)

Něco mezi návštěvou Schwarzenberský hrobky a uklízením po drogovým večírku v centru Bagdádu. Terryho ponožky tentokráte vítají diváky v úplně jiný dimenzi, vesmíru, kde jsou děti magoři, dospělí neexistují a bombové útoky jsou prováděny za účelem zničení žraločí bytosti. Všechno mělo význam, ale Giliam hledal tak dlouho jointa po zemi a nechtěl zastavit ten kolotoč bizarních záběrů, až jsem z toho dostal schýzu. Závratě a pískání v uších, pocit samoty na celým světě a že svět je jedna velká imaginace, to je analýza a pocitovost Terryho Tidelandu. Vítej v jiným kosmíru! (05.07.2009)

Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli? Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla až k závěrečným titulkům, snad v očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění, jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera, výprava a masky, také dětská herečka byla skvělá, většina fantazijních vizí však urážela můj jemnocit a kromě vyvolání dávicího reflexu nechápu jejich hlubší význam. (23.04.2010)