Starý dům uprostřed Madridu

Filmoví bohovia vedia, že som sa snažil. Tak, ako u všetkých Saurových filmov, ktoré som videl. Ale je to beznádejné. Na mne a Saurovi by sa dala definovať divergencia. Nerozumieme si, nechápeme sa a musíme ísť od seba. Nemá význam sa pokúšať nájsť v jeho diele film, ktorému by som rozumel a ktorý by ma oslovil. Bohužiaľ aj také prípady sa stávajú. (04.06.2022)

Nesmírně zvláštní film a také smutný, takový už jsem dlouho neviděl. Pohled do jedné španělské rodiny z pohledu dítěte a později již dospělé ženy. Zajímavá hudba a některé opravdu emotivně vypjaté scény, které určitě hned tak nezapomenu. Bezelstný dětský svět, v porovnání s tím opravdovým, dospělým. A pak, že je dětství to nejhezčí období života. V téhle rodině ale určitě ne. (18.11.2014)

Carlos Saura natocil nadherny film o rozklade hornostavovskej spanielskej rodiny, ktora obyva dom uprostred Madridu. Rezisersky je film genialny, kazda scena ja natocena s laskou a vidno, ze si reziser dal na nej zalezat. Film vznikol roku 1976, a to bol uz Francisco Franco y Bahamonde mrtvy, ale zbytky jeho rezimu prezivali v Spanielsku nadalej. Tu vsak o Francovi niet zmienky, ale aj tak si myslim, ze minimalne Saura bol este hodne ovplyvneny frankistickym rezimom a ten zanechal na nom stopy, a to sa odrazilo aj vo filme. Vkusnym sposobom sa prelina minulost /prazdna zahrada plna listia, prazdny bazen/, pritomnost, ale aj buducnost, vela veci ma svoj zmysel a symbolizuju nieco. Co konkretne, to tu nebudem rozpisovat, diviak si an to musi prist sam. Geraldine Chaplin /Co kdybychom zili spolecne s Richardom/ bola skvela, zvysni herci mi nic nehovorili. Ale mam rad cinema espagna, a Saura si ma tymto filmom nepochybne ziskal. 100 % (24.09.2016)

Překrásný film. Můj třetí Saura, třetí pětihvězdičkový, opět s krásnou Geraldinou, kterou však tentokrát zastiňuje neuvěřitelná desetiletá představitelka hlavní postavy. Geraldina má (resp. měla) podobné manželské problémy jako v obou starších filmech. Manžel je typově jiný, ale problém vztahu s ním je formálně týž, liší se jen obsah. Toto manželství je ale tentokrát jen na pozadí, pozornost se po letech přesouvá na novou generaci - děti z něj vzešlé. Nelze se nevyjádřit k "symboličnosti" tohoto filmu. Nuže, ačkoli u sebe vnímám přehnaný sklon vykládat různé filmy metaforicky nebo jim podsouvat jinotaje týkající se stávající spoečnosti či politické situace dané země, u obou dosud sledovaných španělských tvůrců (Saura a Buňuel) jsem v tomto ohledu na rozpacích: všude v komentářích čtu něco o frankistiském španělsku a nemám nejmenší chuť tento zorný úhel brát v potaz. V Cría cuervos se vzhledem k postavě otce toto vidění samozřejmě nabízí, ale až příliš snadno nabízí. Saura nepochybně promlouvá dovnitř soudobé španělské společnosti, nicméně detailní metaforické identifikace jednotlivých postav, jak je můžeme číst v některých komentářích, vyznívají přes svou koherentnost ve výsledku směšně. Nejde o to, že bych tuto metaforiku chtěl popírat, ale že toto čtení je vlastně velmi ploché a ochuzující. Co v tomto filmu opravdu vidíme? Matku očimma dítěte. Matku jako milovanou a milující, půvabnou adorovanou bytost. Matku, která byla a není. Matku přijímající i odmítající (neustálé "běž už spát"), trpící a nenahraditelnou. Ale smrt je matkou nás všech. A dítě, které sledujeme, se domnívá mít smrt v rukou (že tomu tak ve skutečnosti není, je dosti razantně ozřejmeno už tím, jak přišla k oné piksličce). Co tedy ještě vidíme? Dítě uvědomující si a nesoucí své dětství. Dítě soudící otce i náhražku matky - jen z tohoto úhlu jsem ochoten dívat se na tento film jako na společensko-politické podobenství. Přínosnější mi ale připadá vést ho v jedné škatulce s Bergmanovým Fanny a Alexandr. Asi jediný adekvátní komentář: Ducharme. (04.05.2015)

Mám rád, keď mi film ponúkne myšlienku, ktorú som dlhšie nikde inde nevidel. V tomto prípade je to ovplyvňovanie detí chovaním ich rodičov a dopad na ich psychiku. To nie je nič nové, ale myšlienka, "detstvo bolo pre mňa peklo", je inovatívna. Hádky rodičov, choroba matky, jej smrť, nevera otca....a už iba čakáte, kedy môžete niekoho zabiť. Režisérové alegórie na španielsku históriu a súčasnosť ma nezaujímajú, pretože v tom nemám prehlad. A aby som nezabudol, 70ky a ich atmosféra je strašidelná....brrrrr...no a tá ústredná pieseň....uf. (06.12.2009)