Keane

Poznal jsem, že lásku nelze vlastnit a jistě nejsem první ani poslední, kdo si namele. Jenže ztratit neznamená nevěřit ve změnu. Někdo se uchýlí k frázi sex, drogy, rock n roll, někdo se uzavře tak, že mu kouká jen čupřina a okolní svět nevnímá. William zvolil obě varianty a zbláznil se. Vložil jsem do něj veškerou důvěru a o ní se říká, že dává rozmluvě víc, než inteligence. Pak, doufajíc v zázrak, došlo k osvobození slova a já se vyřval do sebe, protože navenek to asi nejde. Keane nejde popsat, protože určitý věci musíte zažít. Skočit do toho bez nadechnutí. Nevím jestli to vůbec jde, ale těším se na chvíli, kdy tahle kulka vyletí z mýho těla a zastaví se u jinýho tvora, kterej dokáže tenhle způsob nevědění a nepopsatelnosti definovat. (29.03.2010)

Damian Lewis exceluje v tomto malém filmečku coby paranoidní schizofrenik a skvěle mu sekunduje malinká Abigail Breslin. Myslím, že ztvárnit role psychicky narušených a duševně nemocných osob je pro herce vždy obtížný úkol, protože taková role s sebou nese i riziko, že ať se člověk může snažit sebevíc, na diváka to může často působit až afektovaně a uměle. Byla jsem překvapena, že když jsem sledovala Damiana, přišlo mi, jakoby tou chorobou opravdu trpěl, tak byl přirozený. Představila jsem si štáb lidí okolo něj, kamery a obdivovala jsem ho ještě víc. Velké výkony v malých filmech. (06.02.2016)

Silné drama o touze znovu být otcem a prožívat emoce s tím spojené. Příběh o zoufalém hledání odpuštění a poslední možnosti rozloučit se se svými nejbližšími. Kerrigan vtiskne objektiv kamery až do Lewisova obličeje a nehne s ní ani o píď až do závěrečných titulků. Sonda do nemocné a ztracené duše muže bez vydírající hudby, střihu či zpomalených záběrů. A v neposlední řadě ukázka hereckého mistrovství Damiana Lewise, jehož neustále něco mumlající postava (ať už frčí na koksu, rozdává si to na záchodcích nebo jenom s láskyplnou péči sleduje svou svěřenkyni) chytá pod krkem a táhne do míst, kde by se nikdo z nás nechtěl ocitnout ... (20.01.2009)

Velice zvláštní,atypický Fylm !! Celou dobu sledujeme Damiana Lewise, který ztratil dceru na nádraží, hledá ji, trpi samo mluvou .. ve filmu vlastně první půl hodinu vystupuje jen ON.. Později se seznámí se sousedkou a její dcerou... začíná se o ně starat, dává jim peníze .. No z mého úhlu velice nesympatický Fylm .. Celou dobu režisér vodí diváka za nos... Hodněkrát to vypadalo, že se něco zajímavého stane a Ono nic pořád nic.. Žádný zvrat.. a ten Konec? Za svých 1200 filmů, co jsem viděl jsem horší konec ještě neviděl.. Člověk čeká aspon na konci něco zajímavého, nějaké vysvětlení a ono to zkončí tak rychle,že jsem PUKL SMÍCHY! Kdyby aspon v Popisku nebyl napsán Thriller! Tak si ten Fylm v životě nepustím ! (23.12.2012)

Jestliže se Lodge H. Kerrigan snažil, abychom se alespoň na 100 minut ztotožnili se smutnou a nemocnou myslí Williama, tak se mu to dokonale podařilo. Určitě se o to postaraly i záběry kamery, které byly většinou zaměřeny hlavně na obličej, vyjadřující všechny nuance Williamova myšlení. Je to jeden z nejskvělejších výkonů Damiana Lewise, protože se mně mimo jiné i díky jemu podařilo proniknout a vcítit se do emocemi nabitého děje od začátku až do konce. Celá ta smutná a ponurá atmosféra byla navíc podtržena absencí hudby, kde jedinými světlými okamžiky byla malá Kira a tam nebylo opravdu těžké vyvolat na tváři Williama pár jemných úsměvů, připomínajících mu jeho minulost. Skvělý a dalo by se říct spíš psychologický film, který si právem zaslouží moje plné hodnocení. (04.02.2013)