Match Point - Hra osudu

Film má dvě pomyslné části. Část první je romantická a Scarlett je zde prostě BOŽSKÁ! Jasných 5*. Druhá část je zcela jiná, romantiku nahradí drámo, spíše krimi, ke kterému Woody často tíhne. A tady je dojem z první části zcela zničen. Od Woodyho je to i tak krok kupředu po té mizérii, kterou měl předchozích 20 let. (15.11.2010)

„Tvrdá“ kamera a vyprávění jdoucí skrze lavinu dialogů s absencí vizuální narace zpočátku házejí diváka do vývrtky, ale zasněná romantika přejde v drama, to v thriller a morálka padá na hubu do bahna, což je vcelku neortodoxní cesta proti sluníčkovému trendu, ke kterému se sice Allen dopracuje s hodně vachrlatou vsuvkou z detektivní kanceláře, ale za ten pocit, že se Dostojevský několikrát neklidně obrátil v hrobě to pravděpodobně stálo. (22.08.2014)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

Mám si lámat hlavu, jestli je lepší starý "ohmataný" Woody nebo jeho experimentální odvrácená strana, ztrácet se v bludišti "dežaví" a rozebrat to po slovech, po gestech? Kašlu na to, byla to pohoda, víc než to - byla to příjemně mrazivá pohoda a jdu si to dát ještě jednou .... a ještě jednou a ...... (22.08.2006)

Neallenovský Allen. Vždy jsem Woodyho podezírala, že si přečetl knihu Červený a černý a hrdina Match Pointu je osobitá variace na Juliána Sorela, který se intrikami a milostnými aférami snaží dostat do tzv. lepší společnosti. Nicméně zkoumání motivací Chrise Wiltona je nanejvýš přesvědčivé, od opery k Dostojevskému. Chris je podstatou své osobnosti intrikánský stratég a zároveň hazardní hráč, což je nanejvýš nebezpečná kombinace. Asi jako mix nitroglycerinu, jedlé sody a křemeliny. Vznikne dynamit. Jeho plán na vzestup hatí dvě maličkosti- vášnivá posedlost (člověk jako Chris Wilton nemůže milovat někoho jiného než sebe) a vrtkavá fortuna. Na kterou stranu sítě spadne míček? A úplně nejvíc mne pálila otázka, co cítil poté, co míček dopadnul...Ulehčení, lítost, výčitky, smutek, ztrátu, prázdnotu? Nebo lidé jako on už necítí? Nevím. A bojím se vědět. (23.04.2007)