Spojenec

Ingrediencie poctiveho heist movie v zakladoch dbajuceho stare a osvedcene mustry, obohatene miernymi (rozumej znacne odlahcenymi) tematickymi presahmi a k tomu ako dezert svieze obmienanie zanrovych stereotypov, prekvapujuco az velka davka humoru, originalneho vyustenia, formalneho hrania sa (Snorri Cam, vnutrozaberovy strih, ...) a vybornej hudbicky. Co viac si od moderneho inteligetneho thrilleru a pekneho dievcata po boku moze mlady muz v pritmi kinosaly priat... ?!? (05.04.2006)

"DOKONALÁ loupež"? Ale kdeže. Spíše, co se týče logiky, DOKONALE haprující x-tá variace na bankovní loupež. Logicky děravá jak v pointě celé akce lupičů, jakkoliv je divácky efektní, tak i v jednání šéfa banky (ty kompromitující materiály si schovával pro strýčka Příhodu?). Chabou náplastí zůstává skutečnost, že Spike Lee opět zůstal svůj. Potěšily jeho jemné politické narážky, ačkoliv neměly zdaleka takovou sílu jako Nortonovo vyznání ve 25.hodině, potěšil jeho smysl pro černý humor, a přestože film svižně utíká a nenudí, od tvůrce tak zvučného jména jsem rozhodně čekal víc, než jen rádoby efektní a vykonstruovanou story. (24.09.2006)

Spike Lee se v komerčních vodách naštěstí neutopil a dokázal natočit velmi příjemný a inteligentní snímek, do kterého něco ze svých předchozích děl také zakomponoval. Scénář má sice výborný nápad, o to více však překvapí, že nakonec vlastně právě tato složka je nejslabší stránkou snímku, jelikož nestačí na ty více jak dvě hodiny stopáže. Naštěstí to nijak v průběhu sledování do očí nebije, za což krom Spika může hlavně naprosto perfektní obsazení a velmi úspěšné balancování na hraně thilleru a komedie. Celkově hodně dobré, ale "králem" tohoto typu filmů pro mě zůstává i nadále Vyjednavač. (07.04.2006)

"Máme neznámý počet podezřelých, neznámý počet rukojmích, banku a asi milion diváků." Přepadené banky obvykle nevyhledávám, ale loupežník Dalton Russell mi přinesl tolik zábavy a stylu, že jsem se do banky Manhattan Trust musel několikrát vrátit. A týpek, který hodlá z banky po loupeži v klídku odejít hlavním vchodem, mě vždycky dost bavil. Stejně tak mě bavili detektivové Frazier a Mitchell i cílevědomá slečna Whiteová. Dostal jsem prostě hromadu zábavy, kterou si nehodlám kazit přemýšlením o tom, jestli přepadením banky, omezováním osobní svobody rukojmích či pouštěním projevů Envera Hodži přece jen nemohl být spáchán alespoň nějaký malý trestný čin. Nemohl a konec přemýšlení. (16.04.2018)

Spomenúť niečo, čo sa ešte nenachádza v postrehoch down below by bolo obtiažne, preto sa o to pre tentoraz ani pokúšať nebudem a len zopakujem už zaznamenané. Spike Lee je svojimi činmi neukáznený, zručný a takisto priebojný zástanca práv/slobôd menšinových, rasovo utláčaných skupín. “Spojencom” dáva najavo, že mu nie sú ukradnuté ani následky zákernej zvrchovanosti bankových subjektov - ich špinavé ruky a syndróm 11/9, ktorý už asi navždy poznačil/zastrašil správanie väčšiny obyvateľov západnej pologule vôči odlišným kultúram. Zjavne mu na vykreslení tohto postihu záleží, kedže naň vytrvalo poukazuje a zdôrazňuje jeho neprimerané zovšeobecňovanie. Zostrojuje fiškálsky konštrukt, duel Washington-Owen v ňom zohráva prime, priehľadný účel svätí nesterotypné prostriedky a výsledné ozrejmenie obstojí v etikete poctivých heistov ešte dlhú dobu. (10.01.2011)