Dům u jezera

TV/// Obsazení 8/10 Děj 10/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// +okouzlující Sanda Bullock, skvělí Keanu Reeves, napětí, romantika, chemie mezi postavami, originální námět -špatný je, že jsem tomuto filmu nevěřil a čekal nudnou romatiku/// Skvělí.....Dům u jezera mě ohromil, zasáhl, naprosto pohltil. Někdy ta největší překvapení vznikají z nejmenšího očekávání. Jsem fascinován, tohle jsem ještě neviděl./// Celkem 88%/// (19.01.2010)

I přes relativně krátkou stopáž dotírá při sledování Domu u jezera nuda častěji než by bylo zdrávo. Příběh nemá žádný spád, celé je to hrozně monotónní a unylé, včetně permanentně pochmurné hudby a záběrů krajiny. A těch pár podařených momentů spolehlivě zabije zmatený scénář s nemalou porcí logických nesmyslů. Zkrátka: dalo se to, ale nepřidám si, děkuji mnohokrát. (23.10.2006)

Pro Kristovy rány, to nešlo ukončit normálně, aby se ten chatrný, ale pěkně vystavěný, domeček z karet nakonec nerozbortil? Poslední minuta kazí závěrečný dojem z filmu naprosto neuvěřitelným způbem. Moje hvězdičkové hodnocení proto prosím berte velice relativně. Ještě před tím debilním závěrem jsem byl z filmu nadšen, posléze těžce zklamán. Konce jsou holt důležité. (20.10.2006)

Ja som to vedel, vy ste to vedeli, všetci to vedeli! Použijúc jedno z najprevarenejších klišé prirovnaní -> "všetko, čo robilo originál pútavým a krásnym, remake stavia na hlavu a neúprosne ničí". Nevýrazné, až mdlé herecké výkony, prevarené "vybrnkávacie" hudobné motívy, zbytočne naťahovaná stopáž. Časový paradox, ktorý práve pre odzbrojujúcu krehkú poetiku originálu bolo možno akceptovať a hodiť ho "za hlavu" aj vďaka faktu, že ku skutočnému stretu hlavných hrdinov počas filmu takmer neprišlo. Remake tento fakt porušuje už v polovici filmu neuveriteľne dementným spôsobom, kedy aj malé dieťa musí neveriacky krútiť hlavou nad "amnéziou" hlavnej hrdinky, ktorá svojho milého po viacerých, emočne vypätých kontaktoch, nespoznáva... . Do bodky naplnené pravidlo zbytočných remakov. (10.07.2006)

Hlavní dvojici nepovažuju za nějaké herecké übertalenty, ale sympatičtí jsou, a melancholická podzimní atmosféra snímku sluší. Ovšem pokulhávání logiky s pomocí odpudivých berliček typu hrdinův vztah s otcem podkopává nohy i jiným složkám a nezbývá než si říct s klasikem, že saepe etiam optime cogitata pessime cadunt (špatně často končí i nejlepší úmysly), pokud se ovšem americké předělávky asijských originálů dají pokládat za nejlepší úmysl. A tohle skončilo tak, že si nejsem moc jistá, že se moje odběhnutí zvracet dalo přičíst pouze ranní nevolnosti. No co, jsem to koneckonců já, kdo tak často zdůrazňuje, že i špatných filmů je třeba, abychom si vážili těch dobrých. (01.05.2011)