Dům u jezera

Dost odvážná hra s časem, která rozhodně dává smysl, ale je třeba být pozorný a být otevřený myšlence tvůrců. Reevesovi jsem věřil pláč, Bullockové její okouzlující dospělost a přál jim polibek i za cenu nevyhnutelného klišé. V Amerických romantických vodách posledních let nepochybný unikát, který nestaví na samoúčelném humoru a ztřeštěných vedlejších postavičkách, ale na osamělosti, milování, bolesti a důvěře v to, že čas lásku neovládá. Možná se příliš snadno nechám opít romantikou, ale já tvůrcům Domu u jezera jejich poselství věřím… (06.12.2006)

Ja som to vedel, vy ste to vedeli, všetci to vedeli! Použijúc jedno z najprevarenejších klišé prirovnaní -> "všetko, čo robilo originál pútavým a krásnym, remake stavia na hlavu a neúprosne ničí". Nevýrazné, až mdlé herecké výkony, prevarené "vybrnkávacie" hudobné motívy, zbytočne naťahovaná stopáž. Časový paradox, ktorý práve pre odzbrojujúcu krehkú poetiku originálu bolo možno akceptovať a hodiť ho "za hlavu" aj vďaka faktu, že ku skutočnému stretu hlavných hrdinov počas filmu takmer neprišlo. Remake tento fakt porušuje už v polovici filmu neuveriteľne dementným spôsobom, kedy aj malé dieťa musí neveriacky krútiť hlavou nad "amnéziou" hlavnej hrdinky, ktorá svojho milého po viacerých, emočne vypätých kontaktoch, nespoznáva... . Do bodky naplnené pravidlo zbytočných remakov. (10.07.2006)

I když jsem prvně viděl Siworae a bál jsem se, že Lake House bude jen pouhou kopií korejského snímku, byl jsem příjemně překvapen, Lake House je lehce natočený, příjemně vtipný a v neposlední řadě s krásnou Sandrou Bullock, díky které jsem se nakonec rozhodnul na tento film podívat. Ovšem korejská verze je prostě lepší. 60 % (10.04.2013)

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

Zvláštní film. Ale nádherně zvláštní. Mysteriózní romanci jsem snad ještě nikdy neviděl. A o to více jsem byl překvapen a příjemně potěšen. Velmi zajímavá a netradiční zápletka, ale také studené a nevlídné kulisy proskleného domu u jezera. A do toho příběh dvou lidí, kteří se minou v čase a jejich jediným prostředníkem je poštovní schránka před domem u jezera. Tohle je uchvacující romance, kterou jsem si užil a která mi nedala vydechnout. Vše do sebe úžasně logicky zapadá a všechny scénky mají hlavu i patu. A ač považuji happyendy za veliké klišé a vítám každý konec, který skončí jinak, nežli happyendem, tady jsem to těm dvoum přál, aby se mohli sejít a radovat se z přítomnosti toho druhého. Prostě tohle je nádherný úžasně lidský příběh s touhou po setkání. A mne tenhle příběh velmi zaujal a dost se mi líbil, takže dávám čtyři hvězdičky. Ale upozorňuji, že neznám originální snímek, jehož je Dům u jezera remakem. A ani mi to nevadí. Tohle je rozhodně jeden z nejzajímavějších a nejzvláštnějších romantických filmů z těch, které jsem kdy viděl, ale o to více potěšující. (12.07.2008)