Jája a Pája

Když tenhle seriál poprvé běžel, už jsem úplně malý děcko nebyl, takže možná o to víc na mě působily svérázné leč geniální výchovné metody skvělého dědy Lebedy uplatňované na klucích, ale taky na sousedu Krkovičkovi. Mít takového dědu a parťáka a zažívat s ním skvělá každodenní dobrodružství co víc si může kluk přát?! Teď na to koukám se svými dětmi a je mi zase o pětadvacet míň - kruh se uzavřel. (19.08.2011)

plavčíci, zatrsakr, na něco takhle kouzelného už se prostě dnešní večerníčková - a vlastně pohádková tvorba vůbec - nezmůže. ale to píšu nějak poslední dobou pořád... první polovina diváka trochu zhýčká nezapomenutelným hlasem FF - tak, že i přes snahu dalších dvou skvělých dabérů už prostě druhá půlka trochu ztrácí dech. to je ale kompenzováno novou postavou a nově i návazností jednotlivých epizod. takže stejně nakonec spokojenost... :-) 90% (11.08.2007)

Jaká z dnešních pohádek vám řekne to, co třeba Jája a Pája? Jak ráda na to vzpomínám, když jsem se těšila každý večer na večerrníček nebo v neděli ráno na pohádky. Dnes jsou to samý turbo extra sci-fi zvířátka, mluvící dodávky, pokémoni a jaký ještě blbosti. Jsem zvědavá, co z takové generace vyroste... (07.12.2005)

5 hvězdiček si určitě zaslouží prvních 13 dílů, které namluvil František Filipovský. Pak nějakého vola napadlo vykleštit Krkovičku a udělat z něj neškodného ťulpase, kterému je třeba spíše pomáhat nebo s ním soucítit, čímž se ztratilo to základní, o čem Jája a Pája byl. Největším zlem už bohužel není řezník, kupec a sedlák v jedné osobě, jehož záludnost byla redukována na úroveň batolete, ale pitomost a nudnost nových příběhů, které nenabízejí myšlenku, pointu, ponaučení ani zábavu. (27.02.2016)

Jája a Pája je dnes již klasikou českého loutkového filmu i dětského večerníčkového cyklu. Za jeho vznikem stojí v první řadě Lubomír Beneš. Hned za ním je Stanislav Havelka s Petrem Chvojkou. Příběhy jsou krátké, svižné a laskavě výchovné. Energičtí chlapci jsou vedeni otevřenou myslí a zkušenou moudrostí přes nástrahy života. Každá činnost se za pomoci dostatečné dávky fantazie dostává do roviny omamného dobrodružství neznáma a překonává ubíjející nudu stereotypu. Nejvytrvalejší překážka v podobě lidské závisti a lakoty sice ve druhé dekádě navazující tvorby obrušuje své ostří, svůj švih a účinek celek přesto neztratí. Předností je detail i stylizovaná podoba postav. Zajímavostí je obdobná, a přesto odlišná atmosféra v rozlišném zabarvení mluveného doprovodu. František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký představují záruky kvality a citlivě hladí dětské duše při jejich objevování světa. Píle, skromnost a poctivý zápal do práce nejsou špatným prostředkem při určování směru. A příběhy přinesou i usměvavou tvář. (14.05.2017)