Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Z hlubin dávnověku až k dnešním dnům zní legendární vyprávění o krásné chovance kláštera Jitce a statečném Břetislavovi, synu českého knížete Oldřicha a prosté pradleny Boženy. Vtipný apokryf, moderním způsobem využívající polohistorickou, pololegendární látku, vypráví příběh zcela netradičním způsobem. V půvabném filmovém obrazu z našich dějin se vrátíme do doby před takřka tisíci lety. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií, která vládla na území dnešní Moravy a Čech v době našeho příběhu. Břetislav, syn knížete Oldřicha a Boženy, prosté ženy, trpí pro svůj neurozený původ po matce a proto, že se narodil mimo manželství. Setkáváme se s ním v době, kdy, coby správce Moravy, vydává se na cesty do sousedních zemí, aby se oženil. V jeho rozhodnutí hraje také roli mocenská politika, svatba s urozenou nevěstou by měla posílit moc rodu. Především ale nechce svému synu připravit takové ponížení, jakého se kvůli neurozenému původu dostávalo jemu… Televizní film natočil podle scénáře renomovaného vypravěče O. Daňka v roce 1974 režisér J. Bělka, který do hlavních rolí, dvou nezkrotných povah Břetislava a Jitky, obsadil Břetislava Slováčka a Elišku Balzerovou. (Česká televize)

(více)

Recenze (65)

Ampi 

všechny recenze uživatele

Eliška Balzerová jako krásná a hubatá Jitka - Judita Babenberg a Břetislav Slováček jako hrdý nebo pyšný kupodivu také jako Břetislav v nádherném historickém dramatu, kde velmi kvalitní scénář napsal Oldřich Daněk. Třeba uvedu rozhovor mezi moravským knížetem Břetislavem a Mohučským arcibiskupem Bardem, ze kterého by si mohli dnešní i budoucí tvůrci příklad. On tento skromný televizní film strčí do kapsy kdejaké bohaté kinofilmy. A nakonec měl Heidenreich štěstí nebo smůlu? ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Ne, že bych  Oldřichu Daňkovi upíral básnickou licenci, to rozhodě ne. Vždyť se mu podařilo udělat docela dobrý národní kýč (bohužel jako již mnohému před ním, Kosmou počínaje). - Poprvé jsem v tomto fóru použil slovo kýč; dle Umberta Eca: 1. Vypůjčuje si postavy a adaptuje je tak, aby byly všem srozumitelné, 2. Používá postupů, které jsou známé, rozšířené, použité a opotřebené, 3. Vytváří sdělení s cílem vyvolat účinek, 4. Prodává je jako umění, 5. Konzumenta přesvědčuje. že se setkal s kulturou a nemá tedy klást další otázky (Apokalyptici a integráti, 1964) ()

Reklama

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Po delší době jsem se s potěšením znovu podívala na tento historický televizní film, jehož hodnota s plynoucím časem v mých očích roste. S odstupem doceňuji herecké výkony, které mi kdysi nepřipadaly nijak mimořádné, ale při porovnání se současnou televizní produkcí, nabyly na působivosti. Také na výpravě se tehdy nešetřilo. Příběh, který se odehrává převážně v exteriéru a s dostatečným komparsem, mne okouzlil řadou vtipných momentů a příjemnou hudbou. I když historickou autentičnost nemohu posoudit, zvedám hodnocení, protože tato zajímavá legenda neztratila nic na své kvalitě a dodnes mi nezevšedněla. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Velmi povedené dílko, a přestože hodnocení plným počtem je možná přehnané, poté co porovnám s podobným velkonákladovým filmem Otakara Vávry - "Oldřich a Božena", který pojednává o rodičích knížete Břetislava, vychází mi tento televizní snímek mnohem lépe, jak z filmového a hereckého, tak i z historického hlediska. Navíc Břetislav Slováček v roli knížete Břetislava vyloženě září, role je mu šitá na míru, ale i Eliška Balzerová v roli Jitky podává víc než dobrý herecký výkon. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (6)

  • Na divokú jazdu na koni spomína Eliška Balzerová (Jitka), ktorá si sadla na plavého koňa menom Hubert. Keď padla klapka, kôň sa splašil, divoko sa rozbehol a snažil sa herečku striasť. Zastavil až na námestí, kde to poznal. Tam si ju potom filmári vyzdvihli. (Raccoon.city)
  • Väčšina hercov musela kvôli natáčaniu zvládnuť jazdu na koni. Nebáť sa koní sa herci učili dva mesiace v jazdiarni a po okolitých lesoch a lúkach. Zábery so zvieratami sa nezaobišli bez rád expertov. Tými boli členovia TJ Žižka vo Štyroch Dvoroch, ktorí sa napokon objavili aj v komparze. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama