Hezké chvilky bez záruky

Filmy Věry Chytilové hodnotím rozporuplně. Některé patří do mého "zlatého fondu", jiné balancují na hraně odpadu. Stejně jako tento film, jenž mám kvůli kameře a střihu vůbec problém dokoukat. Technické prostředky v realizaci fimu mě tak ruší, že se mnohdy ani nesoustředím na obsah. Film Chytilové v mé kategorii "na hraně"... (10.03.2016)

Deprese, skepse, bezmoc a pocit marnosti... tohle všechno je v tomhle filmu. Komplikovanost lidských - a hlavně partnerských - vztahů je nekonečná, a to paní Chytilová ukazuje. Újmou je neherečnost a jakejsi amatérismus, kterej ze snímku čiší, což bych od téhle režisérky nečekal. A opět se objevuje česká snaha kombinovat drama s komedií, ale tohle jde fakt hodně špatně k sobě nebo se to musí umět. Kdyby to bylo čistokrevný drama (bez mladýho Krause), hodnocení by bylo v jiných výšinách. (16.08.2012)

Ať dělám, co dělám, nemůžu přijít na to, proč jsem před časem film ohodnotil dvěma hvězdičkami. Scénář vyznívá dost jalově, dialogy jsou úplně mimózní a humor dosáhl vrcholu asi ve chvíli, kdy o sobě Polívka říká, že je podobný Polívkovi. Jestli jsem si z filmu něco odnesl, bylo to zjištění, že je práce psychologa mnohem nebezpečnější než práce pyrotechnika, a jediné, co jsem mohl ocenit byl fakt, že člověk s rozbordeleným životem a psychikou, radí jiným lidem, jak mají žít, aby jim bylo fajn. (21.04.2020)

V žádném případě se nejedná o průměrný film. Jen si nezaslouží víc hvězdiček. Tento film je hodně divný. Kamerou, příběhem, hereckými výkony, hudbou. Všechny složky jdou proti zažitým konceptům. Což u Chytilové vlastně není tak neobvyklé. Chytilová zachycuje některé současné problémy až příliš intenzivně a pravdivě (nevěra, stáří, citové odcizení, stísněnost velkoměsta). Při sledování mě až mrazilo, kolik věcí z tohoto filmu je smutně pravdivých. Bohužel je člověk kolem sebe normálně nevidí. Na druhé straně ovšem slušně vymodelovaný model současné společností zbytečně bourá přítomnost rádobyvtipných vložek v podobě znásilnění na lodičkách, postava Bolka Polívky (Dub), partnerských hádek (samozřejmě týkajících se naprostých zbytečností a malicherností). Některé postavy působí až moc chladně, odevzdaně a ve filmu se takové karikatury zjevují zcela nenávazně nepochopitelně. Film trpí přemírou postav, kterých se v průběhu děje objeví opravdu spoustu a na většinu z nich si ani nevzpomenu, protože jsem na ně a jejich problémy raději rychle zapomněl. Pro mě osobně měl film zvláštní nádech, protože se zčásti odehrával v mém rodném městě a místní galerii. Před sledováním snímku jsem o tom neměl ani potuchy a tak jsem byl chvilky v šoku, když jsem na filmovém plátně konečně viděl mně tolik známá a milovaná místa. (15.01.2007)

Proč? Proč vznikl tento film? Pro koho? Přestane už Chytilovou bavit těkavá kamera? Nemohu si pomoci... nečekal jsem žádný zázrak, film mně neobohatil, ale ani neuškodil.... a jak jsem řekl na začátku... postrádám smysl tohoto filmu... Ani nepobavil, ani neměl vyjadřovací hodnotu, ani neměl poselství... Takže proč? Film pro film? Sám nevím... (10.01.2008)