Inland Empire

Inland Empire je určitě mnohem rozporuplnější film než Duna. Obsahuje jak brilantní scény, tak scény úplně špatné. Lost Highway i Mullholland Dr. zbožňuju, ale to co v Lynchovým předešlých filmech skvěle fungovalo, zde překáží. První část filmu nudí, je vysloveně otravná, pak přijde něco jako bad trip hlavní postavy. Tathle část je sugestivní, děsivá a opravdu jen pro otrlé diváky. Je zde vše co na Lynchovi miluju dotažené do extrému a trvá to déle než kdykoliv předtím. Tuto pasáž jsem si vychutnal. Ono přecházení z reality do halucinogeního, rozpolceného světa snad ani lépe natočit nejde. Lynch využil slabiny digitální kamery ve svůj prospěch. Rozostřený obraz využívá jako prostředek sdělení. Zároveň se Lynch soustředí především na obličeje, což díky skvělým hereckým výkonům navozuje paranoidní atmosféru. Je patrné, že Darkened Room byl trénik pro Inland Empire. V těchto pasážích jsem se lekal, cítil jsem nevím proč znepokojivé, tísnivé pocity z důvodů, které jsou zde jen naznačeny, ale nejsou plně dány na vědomí. Vyzdvihnout lze i hudební kulisu, která podkresluje schizoidí hororovou atmosféru prostě bravurně, stejně jako syrový zvuk. Pak ale zase přijdu rozvláčné, ukecané a nudné sekvence. Psychotripní scény si u Lynche užívám a zde jich je habaděj, ale vnořené dialogy jsou moc dlouhé. Ve zbytku filmu se pak střídají brilantní scény s nudnými. Například scéna, kdy dívky, nejspíše hlasy podvědomí, začnou tančit, je nudná a špatná. Nebo dialog mezi bezdomovkyní a japonkou, před koncem filmu, je úplně zybtečný a nezajímavý.V těchto chvílích jsem se fakt těšil na konec a takovéto zbytečné prodlužování děje mi vysloveně vadilo. Rabbits byli skvělý seriál, ale zde působí nepatřičně. Proč nám je zde cpe, když už jsme je viděli. Podle mého názoru měl být Lynch sebekritičtější a sestříhat i tuto verzi tak o 40 minut. I mullholland Drive trval původně přes tři hodiny a až na tlak producentů byl zkrácen. Škoda, že podobný tlak nebyl vyvinut i na tento film. Výsledekem mohl být skvělý film, oceňovaný za revoluční užití kamery a za revoluční způsob tvorby, kdy režisér nepsal scénář a večer nevěděl co bude točit druhý den. Takhle vznikl jen přílíš dlouhý a nedobře koukatelný snímek. (01.10.2007)

Mám dojem, že jsem si myslel, že už není možný jít dál tím směrem, kterým šel Lynch v Lost Highway a Mulholland Drive. Aspoň ne tak, aby to bylo ještě zajímavý. Jenže on to udělal, a udělal to tak, že se to nedá vůbec popsat. Inland Empire je takovej masakr (myslim jako dokonalej film), až je to vyloučeno. Jestli mě Lost Higway a Mulholland Drive naprosto odpálily, jak nazvat pocit, kterej jsem měl u Inland Empire, když je ten film ještě desetkrát působivější, šílenější, schizofrennější, paranoidnější, rozbitější, ujetější... Přitom jsem si na konci říkal, že mi to všechno do sebe zapadlo a že je mi vcelku jasný, o co šlo. No ale možná se pletu. Stejně je to jedno. Zásadní zážitek bylo pro mě totiž samotný sledování tohohle filmu. (07.08.2007)

Tiché šeptání ve tmě, psychopatické úsměvy, nebo flashbacky na divadlo s ušákama je geniální. Hudbu Davida Lynche miluju, je to jako když zavřete oči, a jste v jiném světě. Jeho melodie a hlas do vás pronikají a vznášíte se blahem, doprovází vás a vaše mysl ho přijme v plném rozsahu. Když jste sledovali Mulholland Drive jak sedí Betty na sedačce a masturbuje, vidíme v záblesku kamenného obrazu formu, která vyzařuje peklo uvnitř hlavní postavy, tahle forma je rozprostřena v celém INLAND EMPIRE. Bill Pullman řekl: " když jsem četl scénář k Lost Highway, nerozuměl jsem jedinému slovu". Myslím, že Laura Dern měla podobný pocit. Zda najdete styčné body příběhu a poskládáte v jeden celek, je jen na vás. (08.11.2013)

Inland empire je to isté, čo Muhloland drive. V trochu inej forme a atmosfére, ešte viac nedivácke a odťažité. Hovorí sa, (čítal som), že ho Lynch točil bez scenára, ktorý písal počas natáčania. Či je to prejavom geniality istého tvorcu alebo začínajúcim mäkknutím mozgu a prichádzajúcou senilitou, je na každom z vás. Prehnaná dĺžka, ktorá musela odradiť aj viacerých Lynchových skalných, bola zámerom a Lynch ňou chcel dokázať povrchnosť popcornového diváka a ospravedlniť tak prepad filmu. Táto veta je v úvodzovkách. (15.06.2012)

Keď sa idem dívať na Lyncha, je mi jasné, že sa nedočkám klasickej scenáristickej osnovy s dejovým rozuzlením. Niektorí - na moje nemilé prekvapenie - potrebujú mať všetko vysvetlené, zanalyzované a prestreté na podnose, akokeby nevedeli využívať vlastnú fantáziu, vo filme nejde predsa vždy len o to, čo tým chcel autor povedať, ale o absolútnu slobodu, že si film môžeme vyložiť po svojom a nikto nás nemôže odbiť tým, že sme to nepochopili. Toto však platí o Mullholand Drive, pri ktorom - ako tvrdí Tosim - nezáleží, či ho chápeme, či dáva zmysel. Omnoho dôležitejšie je to, že ten film disponuje schopnosťou diváka pohltiť svojou tajuplnou atmosférou. Inland Empire však nemá kúzlo. Pekelne nudí, postráda magický vizuál a božskú hudbu Badalamentiho. Veľká škoda, pretože Lynchove myšlienkové procesy ma bavia a vie mi vždy zaťažiť myseľ na veľmi dlhý čas. Inland Empire je však omyl a nemal nikdy vzniknúť. (25.07.2011)