Inland Empire

Tiché šeptání ve tmě, psychopatické úsměvy, nebo flashbacky na divadlo s ušákama je geniální. Hudbu Davida Lynche miluju, je to jako když zavřete oči, a jste v jiném světě. Jeho melodie a hlas do vás pronikají a vznášíte se blahem, doprovází vás a vaše mysl ho přijme v plném rozsahu. Když jste sledovali Mulholland Drive jak sedí Betty na sedačce a masturbuje, vidíme v záblesku kamenného obrazu formu, která vyzařuje peklo uvnitř hlavní postavy, tahle forma je rozprostřena v celém INLAND EMPIRE. Bill Pullman řekl: " když jsem četl scénář k Lost Highway, nerozuměl jsem jedinému slovu". Myslím, že Laura Dern měla podobný pocit. Zda najdete styčné body příběhu a poskládáte v jeden celek, je jen na vás. (08.11.2013)

Fantasmagorické home-video, které potvrzuje pravidlo "čeho je moc, toho je příliš". Lynch se s omezenými produkčními prostředky a svou digitální kamerou naprosto utrhl ze řetězu a v Inland Empire servíruje divákovi jakousi podivnou reflexi své předešlé (hlavně té novější krátkometrážní) tvorby. Paralelní reality, zmatení mezi fikcí a realitou, projekce diváka do filmu, transcendence, surrealismus...to jsou jistě věci, o kterých mnoho badatelů napíše spoustu akademických prací. Přeju jim to. Zkrátka vyčpělá lynchovina, která mě nebaví ani svou formou ani sdělením - a to i přes to, že pár geniálních míst IE nesporně obsahuje. Škoda, že nejsou zhuštěny do tak třetinové stopáže... (17.04.2013)

Tři hodiny přesvícených nebo naopak příliš tmavých záběrů pořízených digitální kamerou, chaoticky řazené scény jakoby z pera polských avantgarních umělců, kteří právě dostudovali filmovou akademii, tam někde, v čase nečase, s uhrančivou deprimující atmosférou, a pod tím vším jedno jméno; David Lynch. A teď už je jenom na vás, jestli mu to budete žrát nebo ne. Já mu to žral! (08.07.2007)

HRUZA! Chaoticky vystrelek Lynchova podvedomi. Neuchopitelna nuda. Silena kamera (zlatej Panavision a Eastman Kodak). Skoro tri hodiny dlouha navsteva v pekle. Absurdne stylizovane herecke vykony. Nepochopitelny zhluk asociaci, alegorii a metafor. Proste zklamani. Proste absolutne uzasne filmove dilo. (03.09.2007)

Jsem strašně rád a poctěn, že jsem si mohl rozšířit své filmové obzory o snímek, jako je tento, který se totálně vymyká veškerým filmařským standardům a oceňuji autora za obrovskou odvahu se do něčeho takového vůbec pustit. Hrozilo velké nebezpečí, že za tento snímek bude Lynch lynčován. Soudě dle ohlasů Lynch lynčován skutečně je. Již dle obsahu jsem tušil, do čeho zrovna půjdu, přičemž jsem realizoval svůj nápad, který rozhodně nepatřil k mým nejlepším nápadům v životě, na které bych mohl být jakkoli hrdý. K filmu jsem si dopřál láhev lahodného vína, čímž jsem svým veleváženým neuronům pěkně zatopil. První hodinka filmu mi dávala dokonalý smysl. Měl jsem pocit, že nás v této fázi David seznamuje s pravidly své hry a připravuje nám půdu pro neopakovatelný zážitek. Další dvě hodiny jsou už jen naprosto šílenou koláží všemožně časoprostorově propojených zdánlivě (mnohdy možná i nezdánlivě) nesouvisejících scének, které jsou sami o sobě velice zajímavé. Troufám si tvrdit, že by film mohla skvěle vystihovat v plném rozsahu pronesená věta známého po prvním experimentu s marihuanou: "Všechno vidím, ale ničemu nerozumím!" Dle povětšinou nelichotivého zdejšího hodnocení podobnému pocitu propadla většina diváctva. Asi se tomu nejde moc divit, vzhledem k souvislostem kolem tohoto filmu, které jsou krásně zmíněné v obsahu, kdy byl třeba scénář naprosto zbytečným přežitkem. Přesto Lynch vytřískal z herců luxusní výkony. Laura Dern byla znovu famózní a hlasitě požádala o umístění na moji čestnou listinu oblíbenkyň. Lynch zkrátka zkusil vytvořit film jinak, než na co jsou lidé zvyklí. A to tedy hodně jinak. K plnému docenění tohoto snímku si to bude žádat zřejmě dalších 2 až 10 zhlédnutí (3 hodiny totiž neudrží pozornost vůbec nikdo - začal jsem se ztrácet po hodině, kdy mi pozornost poprvé utekla), přičemž mám v plánu zaexperimentovat s různými druhy povzbuzovadel, abych konečně zjistil, v čem David opravdu jede. Film se mi líbil a nemohu ho dostat z hlavy. Trošku nervózní jsem z toho, že nemám stále ponětí, o co v něm vlastně opravdu šlo. Příjemně jsem se nechal vtáhnout do děje, ale stále jsem měl pocit, že ten film vlastně pouze tak nějak proplouvá kolem mě. Trošku mě uklidňuje, že ani samotní herci nemají příliš ponětí v čem vlastně hráli. Budu doufat, že se mě v následujících dnech nikdo nezeptá, o čem film byl, protože bych se asi nezmohl na víc než na obligátní větu, že je to mysteriózní thriller o ženě v nesnázích, kde Lynch rád a často ohýbá časoprostor. Dávám lepší tři kousky, protože ten film zkrátka měl opravdu cosi do sebe, jen se to slovy těžko vyjadřuje. Mám dokonce pocit, že se zde Lynch jaksi distancoval od role vypravěče a prostě jen divákům naservíroval něco, co si na základně vlastní intuice mají interpretovat každý po svém. (02.09.2018)