Světlo

Film, který se horko těžko hodnotí. Plyne velmi pomalým tempem, hudba tam sice zazněla, ale já jí téměř nevnímala. Dějově je to sice jednoduché, ale zde jsem se spíš soustředila na tamější tradice, magii a celkovou kulturu pro mě zhola neznámou a nebo jen útržkovitě. V tom je tenhle snímek určitě přínosem a pro některé uživatele i zajímavý. Určitou atmosféru jsem zaznamenala už jen z faktu, že mně film uběhl velmi rychlým tempem a to se počítá. Viděno v rámci Challenge tour - březen 2021. (17.03.2021)

Takto si představuji filmové zpracování mytologie, zasazené v realiích, přesto ji interpretující (v tomto případě je jasný africky vyhrocený vztah otce a syna). Pokračování podobného přístupu Pasoliniho - Oidipus a Médea. Jen bych si představoval vhodnější hudbu (nejlépe malijský folklorní materiál). (29.08.2010)

Člověk ani nechce mít předsudky, ale pak se nakonec diví tomu, co vlastně z Afriky přišlo a jak se skvěle podařilo točit s herci, kteří nevypadají vůbec jako herci a většina štábů by s nimi ani pracovat nechtěla. O to víc je snímek uvěřitelný, silný a zajímavý. Tady některé scény opravdu prožíváte hlavně díky obrazu a celkovému rozvržení. (24.01.2016)

První africký film, který byl oceněn na festivalu v Cannes, je jedním z nejlepších snímků z černého kontinentu a jeden z nejzajímavějších filmových zážitků vůbec. Perfektně natočený příběh o vypořádání se s minulostí a přípravou na budoucnost oplývá mystickou atmosférou a na 105 minut mě vtáhl do svého magického světa dávné Afriky. (06.08.2006)

Náboženské obřady a rituály, mystické a magické prvky, kouzelné propriety, symbolický závěr, to vše činí z filmu zvláštní, až pohádkový snímek. Symbolický závěrečný „souboj“ mezi mladým Nianonkorem a jeho otcem Somou připomíná mystiku filmu 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. Těžko interpretovatelné, přesto (a možná právě proto) velmi působivé. (22.01.2008)