8 žen

Asi moje prvni setkani s Ozonem a rozhodne me nezklamal, i kdyz film je takovej zvlastni. Je to hlavne detektivka, kde se 100 minut hlavne pomoci rozhovoru postupne dopatravame k vrahovi, pricemz to je obcas ozvlastneny nejakym zasadnim odhalenim a po pravde receno, vetsina tech odhaleni je dost neverohodna az stupidni. Obcas tu je nejakej komedialni vystup a sem tam jeste hudebni cislo, ktery sice spatny nejsou, ale chytlavy sou z toho jen asi tri pisnicky a nejak jsem nepochopil, proc to tu vubec je. Nicmene zaverecny odhaleni je fakt paradni a az do uplnyho konce fakt neni jasny, jak to bylo. No a krome toho tu je naprosto vynikajici sestava 8 herecek, kde je nektera nesympaticka, nektera sympaticka, ale vsechny do jedny hrajou fakt paradne. Celkove takovej dobre promyslenej a skvele zahranej mix mezi dramatem a komedii a docela pohodova zabava. (19.11.2008)

Známe herecké mená, no najviac aj tak vynikla podľa mňa herecky Emmanuelle Béart, ostatné mali buď otrasné postavy alebo to podľa mňa nezahrali dobre, proste neveril som to, najmä tým správaním. Scenár je dosť otravný, normálne som sa tešil na tie piesne. Zápletka a dej je podobný iným filmom, aj keď môže byť, že je to v niečom jedinečné, no ako film by som to už nechcel vidieť. Nepobavil som sa a za mysteriózny film by som to tiež nepovažoval. (15.09.2015)

To, co by v americkém případě bylo remakem, to je ve francouzském provedení hebkou ženskou nostalgií let padesátých a šedesátých minulého století. Francois Ozon nás přesvědčuje, že muž je schopen citlivého vhledu ne do jedné, ale hned do celého trsu ženských duší. Duší rozmanitých a bouřlivých jako žena sama. Stejně hebká a vláčná kamera nás hladí ať už zabírá zasněženou zahradu, dvůr nebo zdi hlavní rozlehlé vily kdesi na periférii jednoho blíže nespecifikovaného francouzského venkovského města daleko mimo pařížskou aglomeraci. I tady všude cítíme jemnou ženskou ruku. Agatha Christie, další žena, jejíž přítomnost cítíme v Ozonově autorském filmu, je doslova vyvlečena z horského prostředí svých DESETI MALÝCH ČERNOUŠKŮ. Nevadí to; iluze osamění a izolování právě tak nedobrovolného v anonymitě bílého zajetí, zůstává zachována prostřednictvím právě tak marných pokusů o únik. Jakkoliv by ŽENY měly být detektivkou, psychologie postav je propracována s graciézní precizností nové vlny a celková atmosféra dále umocněna šansony zhruba blízkými předpokládatelné době děje; každá herečka má k dispozici po jednom. Všechny herečky bez rozdílu prokazují pozoruhodnou muzikálnost; nemůžeme se dost dobře ubránit pocitu, že Edith Piaf i Mireille Mathieu v nich mají pozoruhodnou konkurenci. Vše koření francouzsky jemný námět, překvapivé pointy a zvraty včetně konce, který lze obtížně předvídat, ale který současně není brutálním znásilněním předcházejícího děje a jeho směřování. ŽENY jsou pozoruhodně zralým dílem mladého francouzského režiséra, dílem, který dohromady ústrojně, s pozoruhodnou úspěšností, svedlo přední osobnosti francouzské kinematografie, jež by se jinak sotvakdy setkaly. Podobná možnost a uvažování o tom co by, kdyby .... by v žádném případě nepřekročily úroveň spekulací. Takže osm, pardon, vlastně devět žen vás zve. Na co? No přece na vraždu, která vraždou není. Posléze zjistíme, že součtem osmi souborů někdy až překvapivě rvavých něžností je jedno mužské neštěstí, jež se rovněž není s to vyprostit z tohoto i krásného, i fatálního kauzálního řetězce, obrazu zobrazujícího hlubokou krizi mezilidských současných vztahů. Špičkovému lidství odpovídá špičkový film. Zve i vábí. A tam, kde není vítán, zdvořile zavírá dveře a odchází. Odmítá totiž být - a my dobře víme proč - nezvaným hostem. (18.08.2008)

Zajímavá podívaná, které by sice více seděla prkna divadelní, ale film své kvality má také. Dějově jde o prachobyčejnou detektivku, ve které není detektiv jeden, ale hned osm, a všichni ženského pohlaví a všichni jsou zároveň podezřelí (respektive podezřelé). Osm žen a jedna mrtvola, v podání Francoise Ozona, je hereckým galakoncert francouzských hvězd dvou generací a nebýt těch muzikálových vsuvek, které rozbíjejí jinak výborně stupňované napětí, tak bych jej chválil ještě víc. Škoda. Stejně tak i závěr po rozřešení mi přijde naprosto nelogickým vyvrcholením a postavením celého příběhu na hlavu. Takže musím jít dolů na tři. [leden 2006] (12.01.2006)

Roztomilá, černá, místy hodně drsná komedie. Obdivuhodné herecké výkony osmi noblesních hereček. Děvčata v sobě rozhodně nezapřou ani své muzikální vlohy a skutečně to roztáčejí od začátku do konce. Pořádně zauzlený příběh, ve kterém má každá z přítomných dam nějákého toho kostlivce ve skříni. Pěkné, barevné, úsměvné i mrazivé zároveň. (20.06.2005)