Hory mají oči

Na dnešné pomery takmer delikátna vyvražďovačka, ktorej vyvrcholenie trvá prakticky celé druhé dve tretiny filmu. Šťavnaté, morbídne, vizuálne atraktívne, primerane akčné, správne čiernohumorné. A scenáristicky výrazne upgradujúce jednoduchší originál Wesa Cravena z roku 1977. (19.09.2006)

Lidi odjakživa mají tendenci všechno zjednodušovat, urychlovat nebo zkracovat. Když podivný pumpař navrhne ústředním cestovatelům zkratku skrz kamenitou poušt v Novém Mexiku, nikdo samozřejmě nezaváhá a o několik minut později se už sjíždí z krásné rovné silnice do hrbolatého terénu. A masakr začíná... Hned po úvodním prologu musí být divákům jasné, že v horách se nebudou producírovat modrooké blondýny, ale patřičně hnusné zrůdy, s jejichž tělem si pohrál radioaktivní spad. V první polovině se buduje (možná trochu zdlouhavě) atmosféra, aby se vzápětí přiřítila první hardcore akce, při které během pěti minut zaklepe na nebeskou bránu hned půlka výletníků. A pokud jste zrovna po dobrém nedělním obědě, rozhodně vám tahle scéna usnadní trávení. V tomto duchu se vlastně nesou všechny akční střety, dříve kontaminovaným vzduchem opisují ladné půlkruhy krompáče a sekery a jejich zahrocené konce se s vervou zahryzávají do lebečních kostí. Ke slovu se dostanou i střelné zbraně, u mě významné plus má brokovnice. Velmi výrazná je i hudba, zejména při prvním přepadení karavanu. Herci nejsou příliš přesvědčiví, ale v rámci žánru to lze odpustit, skvělá je kamera a skvělé jsou rovněž i lekačky, při kterých možná vaše tělo opustí nějaký ten přebytečný vzduch. Typicky otevřený konec. 15 miliónů dolarů(rozpočet)/70 milionů dolarů(výdělek celosvětově) (03.06.2007)

Řekl bych, že dobrý režisér se pozná, když i ze spoustukrát vytěženého tématu dokáže udělat zajímavý film. A Hory jsou nejen zajímavé, ale i brutálně napínavé (a napínavě brutální) a párkrát dokonce i překvapivé. Škoda toho trochu přepáleného závěru, ale ani ten nijak neumenšuje zjevný důkaz Ajaova filmařského talentu. Jeden z nejlepších hororů posledních let... P.S. Zapomněl jsem se zmínit o skvělé práci se zvukem, něco tak působivého tu taky dlouho nebylo (resp. jsem si toho asi nevšiml :o)) (12.05.2006)

Alexandre Aja se svým prvním hororem zařadil mezi mé oblíbené tvůrce. Noc s nabroušenou břitvou je dokonalým úkazem perfektně zvládnuté hororové režie. Jako divák jsem byl napnutý od samotného začátku, velice chytré titulkové sekvence, až do naprostého konce, i když ten tak kvalitní nebyl. Proto se není čemu divit, že jsem s napětím očekával jeho nový film, remake Cravenova krváku Hills Have Eyes, nadšeně sledoval zahraniční hodnocení a četl články na fanouškovských webech, kterých se vyrojilo opravdu spousta. Dokonce i první kritiky u nás se zdály velice kladné, vyzdvihovaly brutalitu snímku a spekulovaly o tom, kolik diváků nejspíše opustí sál a to se mi velice líbilo. Jenže veliké očekávání také může přinést přímo obří zklamání, o čemž vás přesvědčím v zápětí. Jak už má Aja ve zvyku, dříve než nám pustí úvodní titulky předsunuje nám nějaký záběr, abychom se mohli pořádně natěšit na věci příští. Tentokrát je to pohled na poušť, kamera se nechává unášet vodou a nakonec můžeme sledovat vládní techniky při jejich práci. Právě krajina bylo to co mě zarazilo. Je to sice paradoxní, ne že bych nevěděl, kde se bude příběh odehrávat, ale nečekal jsem, že i poušť dokáže být tak pustá a nezajímavá. Maxime Alexandre sice dělá co může, ale to se mu daří spíše jen v těch částech, které se odehrávají v temnotách nebo mimo samotné dění. Například záběr na opalující se dívku je opravdu povedený, tady musím pochválit všechny, herečkou počínaje a kostyméry konče. Jenže to jsou asi tak všechny klady. Ve dlouhé stopáži se objevila jediná opravdová lekačka, při které jsem vyskočil metr vysoko a tím končí i hororovost. Je mi velice líto, že to musím takhle naostro říct, ale Hory mají oči jsou opravdu nuda. Baxter a Maxime sice odvádějí svou práci, ale zbytek štábu jakoby zaspal. Marnost nad marnost. Alexander se snaží ze scénáře vytěžit co nejvíce jde, ale doplácí na neuvěřitelnou tupost MPAA, která tvůrce film donutila přestříhat. Nedočkáme se tak žádného (!) brutálního záběru, zato si však dosyta užijeme kolísající atmosféry, která je nevyrovnaná převážně mezi klidovými mezifázemi a bijáckými scénami... Musím naprosto souhlasit s Tuxedem, který v krátkém komentáři naprosto shrnuje všechny mé pocity, především pak soundtrack, který je netradičně zoufalou mutací westernového brnkání a hororového bouchání. Zároveň si však myslím, že snímek nemůže zklamat každého, proto vám doporučuji, abyste moc neočekávali a nechali se pomalu unášet příběhem. (11.05.2006)

Až pojedete pouští Nového Mexika, nezapomeňte uposlechnout rady ,,dobrého člověka“ a použít zkratku...... . Chvalme hospodina a rozdejme munici. Od počátku je zřejmé, že půjde jen o to, kdopak TOHLE přežije. Takže nejdřív ...... . A není to jedno? Jediné o co jde, je vyvolat pocit strachu. Je dobře, že se toho dost odehrává ve dne – je tedy dobře vidět. Vyvražďovačky moc nemusím, štve mě nelogika jednání zůčastněných. Ale kdo z nás se běžně dostává do podobných stresových situací. A pak že na poušti není nic k vidění... . (15.10.2006)