Východ-Západ

Mimořádně zajímavý film. Nestává se mi to při sledování filmů často, ale v tomto případě jsem se nechal zcela vtáhnout do děje. Zážitek přímo strhující. Snímek je natočen tak, že i když víte, jak vše dopadne, hravě se dokážete na něj podívat i několikrát za sebou. Kdo však čeká nějakou levnou podívanou, u které bude moct dělat ještě něco jiného, tak ten z filmu nic mít nebude. Sledování vyžaduje celého člověka! (27.09.2008)

Na filmu, krome zajimaveho nametu nejvice ocenuji atmosferu a pocit strachu hlavnich hrdinu. Presto si myslim, ze tvurci mohli jeste vydatneji zatlacit na pilu. Pri sledovani jsem si uvedomil, ze uz jsem tento film kdysi videl a nektere pasaze se mi jasne vybavily. Sveho casu velmi ambiciozni koprodukcni film, ktery zustal jen par kroku pred branami nesmrtelnosti:-). (01.03.2015)

Východ západ aneb série špatných rozhodnutí pravidelně po sobě jdoucích. Chápu, že v absurdním prostředí stalinské totality se člověk občas těžko vyzná, co má dělat, ale proč si to ještě ztěžovat vzájemnými direkty, vyhazováním z bytu, nevěrou a tak dále. Těžko jim pak přát. Taky si nemůžu pomoct, ale přišlo mi, že film nakládá s charaktery strašně jednoduše: buď jsou to "sympatičtí" (z pohledu filmu) lidé se sny a tak dále a chtějí na západ, anebo jsou všichni ostatní, tj. jednorozněrní záporní primitivové, co zůstávají doma. Navíc ta "svobodná Francie" působí až moc bezproblémově (což s ohledem na dobu...). Nuž, je to umělecká licence. Nikoli špatný film, ale odvařen jsem z něj nebyl. (03.08.2013)

Tento film prosumel nasimi kiny bez jakekoli odezvy a pritom se jedna o poutave natoceny pribeh ruskych emigrantu, kteri se vraceji po valce do sve rodne zeme, ktera jim ovsem pripravi necekane privitani. Nasledny vyborny popis na jedne strane dokonaleho zapadnuti hlavniho hrdiny do systemu a na strane druhe hrdincina vzpouzeni se systemu je korunovan velmi emocne a bravurne natocenym utekem za svobodou. (31.07.2002)

Velice silný film. Měl by ho vidět každý z místních rusofilů a tzv. páté kolony. Jenže ono jim vlastně stejně nic nedojde, takže to jsou jen takové tužby a přání, že někdo někdy možná zmoudří. Já jim nevěřím a věřit nebudu. Stále jsme na jejich jídelním lístku. Sandrine uvěřila a viděla co je život v zemi, kde zítra znamená dneska. Pro Francouzsku to musel být kulturní šok. Prvotní omluvy poměrů, že to válka a že se vše časem zlepší vystřídala jistotota, že to jsou jen lži a posléze i strach. Ona šla do Ruska dobrovolně. byly věak tisíce jiných, které z osvobozených území (i z ČSR) Smerž a NKVD odvlekla od rodin, nebo i s nimi občanství neobčanství. Kdo by se postavil osvoboditelům? Nikdo a tak ro Rusákům téměř vždy procházelo. Lidé totiž mizeli zničehonic bez rozruchu. V tom byli Rusové dobří. Jednotky jak táhly osvobozenou Evropou už měly v rukou seznamy těch, co z jakýchkoliv důvodů emigrovali do demokratických zemí ze Stalinovy říše zla a smrti. Daleko na východě na Sibiři či na ostrovech pak za tuto snahu - žít lidsky platili strašlivou daň, většina tu největší. Sandrine naštěstí měla kliku i víru ve zlepšení a naděje, to je sakra mocný životabudič. Více neprozradím, snad jen - nutno vidět! * * * * * * (29.02.2016)