Reklama

Reklama

Východ-Západ

  • Francie Est-Ouest (více)
TV spot

Obsahy(1)

Sandrine Bonnaireová a Oleg Menšikov bojují v poválečném Rusku o své životy, budoucnost i lásku. Červen 1946: Stalin odstartovává propagandistickou kampaň zaměřenou na ruské emigranty žijící na Západě, kterým nabízí amnestii, sovětský pas a šanci účastnit se poválečné rekonstrukce Sovětského svazu. Alexej Golovin, emigrant žijící ve Francii reaguje na tuto výzvu, ostatně jako mnoho dalších. Rozhodne se vrátit do své vlasti společně se svojí mladou francouzskou ženou Marií a synem Serjožou. Při příjezdu do Oděsy je většina emigrantů popravena nebo poslána do pracovních táborů. Alexej a jeho rodina jsou tohoto osudu ušetřeni, protože sovětští úředníci usoudili, že jim tento mladý doktor více poslouží v jejich propagandistické kampani jako typický příklad navrátilce Jsou posláni do Kyjeva, kde je Sergej umístěn do textilní továrny. Novým domovem pro rodinu se stává pouhá jedna místnost v komunálním bytě, tzv. komunalka. Zatímco se Alexej se svým osudem smiřuje, Marie stále věří ve svoji svobodu (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (62)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velice silný film. Měl by ho vidět každý z místních rusofilů a tzv. páté kolony. Jenže ono jim vlastně stejně nic nedojde, takže to jsou jen takové tužby a přání, že někdo někdy možná zmoudří. Já jim nevěřím a věřit nebudu. Stále jsme na jejich jídelním lístku. Sandrine uvěřila a viděla co je život v zemi, kde zítra znamená dneska. Pro Francouzsku to musel být kulturní šok. Prvotní omluvy poměrů, že to válka a že se vše časem zlepší vystřídala jistotota, že to jsou jen lži a posléze i strach. Ona šla do Ruska dobrovolně. byly věak tisíce jiných, které z osvobozených území (i z ČSR) Smerž a NKVD odvlekla od rodin, nebo i s nimi občanství neobčanství. Kdo by se postavil osvoboditelům? Nikdo a tak ro Rusákům téměř vždy procházelo. Lidé totiž mizeli zničehonic bez rozruchu. V tom byli Rusové dobří. Jednotky jak táhly osvobozenou Evropou už měly v rukou seznamy těch, co z jakýchkoliv důvodů emigrovali do demokratických zemí ze Stalinovy říše zla a smrti. Daleko na východě na Sibiři či na ostrovech pak za tuto snahu - žít lidsky platili strašlivou daň, většina tu největší. Sandrine naštěstí měla kliku i víru ve zlepšení a naděje, to je sakra mocný životabudič. Více neprozradím, snad jen - nutno vidět! * * * * * * ()

italka63 

všechny recenze uživatele

Chvíli jsem váhala, ale pak se přiklonila ke čtvrté hvězdě. Asi za tu nádhernou Kačku Denévue, pro kterou mám slabost. A za skvělý výkon Sandrine Bonaire, oříškové oči Olega Menšikova a atletickou postavu Sergeje Bodrova mladšího, ten pocit, že už mezi námi není, jakoby dodal hloubce příběhu. Doba byla zlá, Stalin gauner, přisluhovači též. Sympatický manželský pár Francouzka, Rus a dítě, ti všichni se naivně vrací do Ruska, aby byli tvrdě konfrontováni s realitou. ()

Reklama

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Vráťte sa do rodnej vlasti!", kričí Stalin a sľubuje všetko možné. Lenže tí chudáci i hlupáci, ktorí mu uverili a vrátili sa , dostali namiesto krajších zajtrajškov iba po papuli, kopance, obvinenie zo špionáže a podvratnej činnosti. Mnohí z nich boli bleskovo odsúdení na smrť alebo do pracovných táborov. Rus - Oleg Menšikov si priviedol i svoju francúzku manželku a syna. Ich príbeh o hľadaní slobody a nekonečných pokusov újsť z tej prekliatej boľševickej krajiny ma vážne poriadne chytil za srdce. Toto nie je G.I. Joe alebo iná americká bájka na dobrú noc, ale seriózny a vierohodný film, ktorý má čo povedať, má čo pripomínať a má na čo poukazovať. Postava, ktorú hrá Sergej Bodrov ma chytila asi najviac. Mám pre tohto sympatického ruského herca slabosť. Je obrovská škoda, že už nie je medzi nami. Film určite ocení každý divák, ktorý vo filme hľadá niečo viac a povinne by ho mal vidieť každý od 15 do 20 rokov, aby im bolo jasné a mohli porovnávať. Aké to bolo vtedy a aké je to dnes. A slovo sloboda zrazu naberá iný význam...90%. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Východ západ aneb série špatných rozhodnutí pravidelně po sobě jdoucích. Chápu, že v absurdním prostředí stalinské totality se člověk občas těžko vyzná, co má dělat, ale proč si to ještě ztěžovat vzájemnými direkty, vyhazováním z bytu, nevěrou a tak dále. Těžko jim pak přát. Taky si nemůžu pomoct, ale přišlo mi, že film nakládá s charaktery strašně jednoduše: buď jsou to "sympatičtí" (z pohledu filmu) lidé se sny a tak dále a chtějí na západ, anebo jsou všichni ostatní, tj. jednorozněrní záporní primitivové, co zůstávají doma. Navíc ta "svobodná Francie" působí až moc bezproblémově (což s ohledem na dobu...). Nuž, je to umělecká licence. Nikoli špatný film, ale odvařen jsem z něj nebyl. ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

Před mým komentářem tento film, natočený podle skutečného příběhu, tady komentovalo pouze 9 uživatelů (počítám-li i technické údaje od Houdiniho a Danečka), hodnotilo 140. Přitom je to film, který bere dech. Základním symbolem je voda. Její nekonečnost proráží příď lodi už při počátečních titulcích. Ubíjející stereotyp při plaveckém tréninku zároveň dává naději svobody - možnost útěku při sportovní akci. Kontrast bazénového zázemí a nadšeného tréninku v jezeře - teplá voda v bazénu x chladným vztahům na jedné straně a studená venkovní voda x vřelým vztahům. Nedostatek vody zobrazuje sovětskou socialistickou každodennost v nájemním domě - pokoje i užívání vody na příděl. A souboj s otevřenou mořskou vodou při útěku = plavání za svobodou, která má mnohem větší cenu než všechny medaile. Film řeší hrůznou komunistickou sovětskou politiku, která rozděluje lidi, poznamenává jejich osudy. Už při návratu domů rozehrává Alexej Golovin karetní hru s pasy. Trumfy ovšem nedrží sympatický lékař vyznávající se z lásky ke své francouzské ženě Marii, ale všemocná strana. Ta sama určuje pravidla a z lidí dělá loutky. Při výstupu z lodi v přístavu se po zastřelení jednoho z navrátilců rozsvítí světlo a film začíná... Ještě že byly takové víly, jakou zahrála Catherine Deneuve. Nedabovaná verze: zde ()

Galerie (30)

Zajímavosti (3)

  • „Není to skutečný příběh, ale mohl by být. Všechno je opravdové s výjimkou konkrétních osob. Podobné zkušenosti jako naši Golovinovi měla celá řada lidí, kteří se do Sovětského svazu vrátili z emigrace,“ citovaly režiséra Régise Wargniera The New York Times v březnu roku 2000. (klukluka)
  • Film se natáčel 12 týdnů na Ukrajině a v Bulharsku na konci roku 1998. (klukluka)

Reklama

Reklama