Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (831)
Vizuálně krásné, ale scénáristicky a režijně nezvládnuté. Navíc chybí nejlepší partie z Hrabalovy geniální knihy. Vždyť tento film chvílemi ztrácí příběh, u Hrabala tak napínavý dojímavý a vtipný životní příběh, a stává se pouhou eroticko - obžerskou ilustrací. Naopak velmi všem doporučuji přečíst si Hrabalovu novelu. Trailery: http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/videa/# ()
Scénář: Jiří Menzel .. Slušná poeticko-nostalgická freska táhnoucí se především první polovinou dvacátého století s přesahem do dob normalizace mapuje život malého pinkla v kulisách tehdejšího Československa. Šlo by mít spoustu připomínek, ať už oprávněných (způsobených komercionalizací) nebo jen vynucených (způsobených komercionalizací). Jenže, Menzelova typicky poeticky laděná režie funguje, kamera či hudba jsou na výši a dotváří slušnou dobovou atmosféru a na snímek se tak nejen příjemně dívá. Navíc, holky jsou moc hezké a propagace piva funguje (tak, že jsem si na jedno točené po kině také zašel.. :o)). V kontextu celé tvorby Menzela téměř nejslabší kousek, v kontextu současné české tvorby stále příjemný nadprůměr - a své hodnocení přikláním k té druhé misce vah .. 70%. ()
Když už český film, tak radši od oldschoolových tvůrců. Tenhle film se podle mého názoru povedl. Sice mi to chvílemi přišlo fakt jako pantomima, jelikož Ivan Barnev za film pronese tak 5 vět a jinak je film doprovázen voice-overem Oldřicha Kaisera. Vůbec ta část s Kaiserem a Lasicou na mě působila rušivým dojmem. Jako klad by tvůrci měli brát, že jsem po shlédnutí dostal pořádný hlad. ()
Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží. ()
Jan Dítě jako zakrslý Forrest Gump českého pohostinství - jen digitální pírko nahradily digitální poštovní známky, bankovky a Hitler.. Slabý Barnev, který jako by se sem zatoulal ze špatné grotesky, povrchnost, zkratkovitost a absentující poetické kouzlo nevykoupené ani velkým množstvím obnažených bradavek - i když vymodlený, tak nejslabší Menzelův Hrabal. Omlouvám se, ale už budu muset končit. U dveří mi zvoní drobný stařík v brejličkách a v ruce drží proutek.. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Režisér Jiří Menzel v době vzniku filmu komentoval, že "moje nervozita byla větší než kdykoliv předtím. Je to ukrutně drahej film - šedesát milionů, za to postavíte barák pro hodně rodin. Když si na to vzpomenete před spaním, tak neusnete. Máte strach, aby penízeneletěly do větru. Největší úsilí bylo zachovat Hrabala a přitom neodhánět diváky 'uměním', což je ve výsledku strašně uzoučká stezička, na které se velmi špatně balancuje. Hrabalova knížka provokuje k tomu, aby se z filmu udělal postmoderní guláš - gejzír nápadů, schválností, režijních efektů, dohromady celkem nesmyslných, ze kterých by se Hrabal vytratil. Šlo o to se ukázit a pracovat s vědomím, že všechno, co se smí a má ukázat, je podmíněno tím, aby tomu divák rozuměl." (NIRO)
- Ve filmu padlo během natáčení přesně 3333 klapek. (Specs)
- Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006. (Mertax)
Reklama