Melodie mého srdce

Hudba je vážne veľmi silným článkom tohto filmu. Nielen že ho sprevádza a dopĺňa, ale i dej samotný sa točí okolo nej. Film je v niektorých momentoch doslova magický, škoda toho presladeného a dosť nepravdepodobného záveru. Zaujala ma scéna mixu ruchov ulice, i niekoľkokrát spievaná skladba i celkový herecký prejav J.R. Meyersa. V menšej úlohe poteší i R. Williams. Nepoznám nikoho kto nemá rád hudbu a neverím, že niekto kto ju má skutočne rád, by dokázal tento film odpísať. Pekné, dojímavé a hlavne plné skvelej hudby a všemožných zvukov. 80%. (03.02.2013)

Todle je absolutní bomba! Je to úžasný příběh, skvělá režie....a ta hudba!! Prostě paráda....sice ze začátku mě dost štvaly sladký ksichtíky Meyerse, ale zbytek filmu to dokonále vyvážil, spíš úplně smazal. Celé je to hrozně neuvěřitelné, ale o to sladčí :o) a nemám co jinýho dodat, protože todle je fascinující dílko :o) (29.10.2008)

Bože, to je neuvěřitelná pohádka! A ten malý génius s dolíčky a šťastným úsměvem mi uloupil kus srdce! To je ten důvod, proč se dívám na filmy - pro ten moment, kdy se ze souhry náhod zastavuje dech, kdy se téměř rozplynu v hudbě a kdy trnu hrůzou, aby se ta krása, dříve, než dospěje k závěru, nějakým necitlivým zásahem neposkvrnila. Bála jsem se zbytečně, mé souznění s příběhem nebylo přerušeno až do závěrečných tónů, ve kterých byl zakletý celý Augustův život. Podotýkám, že jsem nebyla na něco takového připravená, výběr filmu byl čistě náhodný, nečetla jsem ani obsah, což způsobilo totální šok, a náhle jsem pochopila, že když ruka kouzelníka (v tomto případě kouzelnice) sladí všechny filmové kýče v jeden, není krásnějšího balzámu na duši! (24.02.2012)

Freddie Highmore a Jonathan Meyers. Oni sou prostě úžasný. Pokaždý mě dostanou. Svym projevem, svou přirozeností, svym kouzlem. Krásnej příběh postavenej na hudbě a na její geniálnosti. Teď je otázka, co s těma nelogičnostma, kterejch tam pár bylo. Ale dejme tomu, protože snít přece můžem, měli bysme a logiku v tom hledat taky furt nemusíme. (04.09.2009)

Pán scenárista sa rozhodol vypotiť nadpozemsky náhodnú romantiku a od samého začiatku filmu začal tvrdo útočiť na moju zatvrdnutú metalovú dušu, zrejme s cieľom do polhodiny ma rozplakať. Skoro sa mu to aj podarilo, keby až tak príliš netlačil na klávesnicu a nevysmolil pár "náhodičiek", ktoré už som nebol ochotný mu zožrať. Celý film je na môj vkus silne precukrovaný, veď už len plagát k filmu vyzerá ako zátišie z nášho kostola. Aj tak ale mi je dostatočne zrejmý odkaz tvorcov a to, že hudba ľudí spája. Poznámka: Dychovku a novodobý sedlácky komerc hip hop za hudbu nepovažujem. (04.03.2010)