Melodie mého srdce

Nedhladiac na pár nereálnych elementov a dianí (hranie na orgáne/varhanoch za pár minút) je August Rush jeden veľmi podarený a dojemný film. Keby to nebolo až tak schematické a predvídateľné, miestami až gýčovité, mohlo sa jednať o jednom z mojích obľúbených filmov. Je to však určené skôr pre televízneho diváka, a to je bohužial cítiť aj na prevedení. Hercom však nie je čo vytkúť. Freddie Highmore to má rozbehnuté (už od Karlíkovej továrne) a Robin Williams ukazuje, že vie zahrať aj záporáka, nie len výborného showmana na pódiu s Bobbym McFerrinom (album Spontaneus Inventions pesníčka Beverly Hills Blues... ;) (29.12.2009)

Bože, to je neuvěřitelná pohádka! A ten malý génius s dolíčky a šťastným úsměvem mi uloupil kus srdce! To je ten důvod, proč se dívám na filmy - pro ten moment, kdy se ze souhry náhod zastavuje dech, kdy se téměř rozplynu v hudbě a kdy trnu hrůzou, aby se ta krása, dříve, než dospěje k závěru, nějakým necitlivým zásahem neposkvrnila. Bála jsem se zbytečně, mé souznění s příběhem nebylo přerušeno až do závěrečných tónů, ve kterých byl zakletý celý Augustův život. Podotýkám, že jsem nebyla na něco takového připravená, výběr filmu byl čistě náhodný, nečetla jsem ani obsah, což způsobilo totální šok, a náhle jsem pochopila, že když ruka kouzelníka (v tomto případě kouzelnice) sladí všechny filmové kýče v jeden, není krásnějšího balzámu na duši! (24.02.2012)

Kto má rád hudbu a rozprávky, ten nemôže byť Cestou do New Yorku sklamaný. Film má všetky atribúty, ktoré rozprávka má mať. Krásnu Lylu, ktorej otec bráni v spoločnom šťastí s Louisom, malého hudobného génia Evana hľadajúceho svojich rodičov, parazitujúceho Maxwella i jednoduchý dojímavý príbeh nezadržateľne spejúci k happy endu. Hudba je výborná, Freddie Highmore presvedčivý, o gýč nejde, pretože film nič nepredstiera, tak prečo odo mňa pomerne nízke hodnotenie? Iba preto, že aj rozprávka musí mať svoju logiku a svoju mieru uveriteľnosti. Ak nemá, potom sú problémy s určením cieľovej skupiny, ktorej je určená. (04.10.2012)

Už nějaký čas jsem si říkal, kdy roztomilý klučík Freddie Highmore přetáhne strunu a začnu se zhnuseně dívat na ten jeho rozzářený obličejík a přát mu, aby se mu prodloužily kosti a prohloubil hlas a musel se začít prosazovat jako dospělý herec. Náhoda tomu chtěla, že se tím "momentem" stala naivní sladkobolná story o kráse a síle hudby, kterou jsem viděl až někdy v létě 2011, kdy Freddiemu bylo už nějakých devatenáct, a tudíž už nějaký čas nehrozilo, že by s dalšími takovými příspěvky otravoval:) Ať je to tak nebo onak, fakt je, že August Rush mi přijde nereálný a zacílený na divákovo srdíčko tak, že mě to až uráželo. A můžete se se mnou hádat, že jsem úplně mimo, a jaká je to cituplná pohádka a blablablabla. Máte na to právo a já vám ho neberu, jen prostě říkám, že tady si rozumět nebudeme. Nikdy;) Je to pro mě prostě podobný úlet jako Boyleovy Milióny, a tak dostane stejné hodnocení. 50% (19.02.2012)

S pojmom rozprávka som bojoval skoro celý film. A keď človek bojuje miesto toho, aby splynul je zle. Chyba bude zrejme niekde v matrixe a v tom, že som gitaru už v ruke držal a čo dokážem prekúsnuť ako filmožrút, nedokážem ako muzikant. Inač ok, hviezdy hviezdia a najviac žiari Mark Mancina a jeho živnosť. Je to jednoducho ideálny film s ponaučením predovšetkým pre nižšie vekové skupinky a melancholicky naladené polovičky, ktoré v tom tú rozprávku so šťastným koncom sami a bez boja nájdu. 60% (08.07.2008)